Lékař: Ve zjišťování vývojových vad u dětí jsme relativně úspěšní. Nemůžeme být ale stoprocentní
Server iROZHLAS.cz upozornil na případ čtyřleté They, která se narodila bez stehenní a lýtkové kosti. Její rodiče zažalovali ošetřující lékaře, protože na vadu nepřišli. „Ta diagnostika bohužel není tak mocná, aby dokázala vymýtit vady z populace,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál lékař z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Miroslav Břešťák .
Jak často se u nenarozených dětí setkáváme s vývojovými vadami?
Tohle je hrozně široká otázka. Já se na ni asi budu trošku zdráhat odpovědět. Četnost je u každého typu vady jiná. Obecně se dá říct, že nějakou vadu jsme schopni zachytit zhruba u deseti ze sta plodů.
Poslechněte si rozhovor s lékařem z první lékařské fakulty Univerzity Karlovy Miroslavem Břešťákem
Jedná se ale o různě závažné vady. Záleží také na tom, co definujeme jako vadu, četnost je u každého typu vady diametrálně odlišná.
Dívce, jejíž příběh popsal server iROZHLAS.cz, chybí stehenní a lýtková kost. Taková vada se vyskytuje zhruba u jednoho až dvou dětí ze sta tisíc narozených. Jak těžké je pro lékaře vady končetin zjistit?
To záleží na okolnostech. Pokud jsou příznivé podmínky, tak jsme ve zjišťování vad končetin relativně úspěšní. Tady je ale potřeba říct, že žádnou vadu nejsme schopni zachytit stoprocentně. Ta diagnostika bohužel není tak mocná, aby dokázala eradikovat vady z populace, a to ani vady, o kterých právě mluvíte.
Okolnosti jsou různé. Závisí na erudici vyšetřujícího, samozřejmě na kvalitě vyšetřujícího, kvalitě přístroje, na podmínkách, ale i třeba na BMI těhotné, stáří v těhotenství a tak dále. Těch proměnných je celá řada.
‚Ultrazvuk neznamená si na plod svítit‘
Jaké vývojové vady se třeba odhalují vůbec nejhůř?
Já bych to trochu otočil. Pojďme si říct: co máme vůbec k dispozici na to, abychom vývojové vady odhalili? Máme k dispozici ultrazvuk a některé laboratorní metody, zejména molekulární, genetické nebo cytogenetické.
8:45
Lékaři na ultrazvuku nenašli, že nenarozenému dítěti chybí stehenní kost. Odškodné rodiče nedostanou
Číst článek
Teď se bavíme spíš o ultrazvukových metodách, já pracuji s ultrazvukem, a tak do molekulární genetiky nebudu zabředávat. Pokud jde o ultrazvuk, tak limitace toho, co jsme schopni zachytit, je daná hlavně fyzikálním základem ultrazvuku, a tím je zvuk.
Na to dost často zapomínáme. Máme tendenci ultrazvuk vnímat tak, že na ten plod svítíme, ale my na něj nesvítíme, my používáme zvuk, který má poměrně velkou vlnovou délku.
A pokud si z fyziky pamatujeme, tak rozlišovací schopnost je dána vlnovou délkou. Máme špičkové nástroje, které dnes používají něco kolem deseti až patnácti megahertzů, což nám dává rozlišovací schopnost v řádech desetin milimetrů.
Čím je ta vada menší, tak tím je samozřejmě horší nebo až nemožná její detekce. To je ta fyzikální limitace. Pak zde je samozřejmě limitace frekvenční – a to u vad, které se vyskytují málo, a tak je nalézáme obtížně. Vzácné vady se nalézají velmi obtížně, protože zkrátka ten člověk na to není zvyklý, neví, jak to má vypadat, i když je erudovaný a věnuje se tomu léta.
Zjistili jsme, že některá zdravotnická zařízení nabízejí za příplatek detailní morfologický snímek plodů. Prosím, co to přesně je? A doporučil byste to obecně?
Tohle je zajímavá otázka. Já si osobně myslím, že ultrazvukové vyšetření se dá udělat buď podrobně, anebo extrémně orientačně.
Neobratnost nemusí souviset se schopnostmi dítěte, ale signalizovat vývojovou poruchu
Číst článek
Existuje tzv. limitované ultrazvukové vyšetření, to je vyšetření, kde je konkrétní otázka, hledá se konkrétní odpověď a ta limitace je daná tím, že to ostatní nás „nezajímá“. Ultrazvukové vyšetření je ale prakticky vždycky podrobné.
Ten příplatek je otázka toho, jak jsou nastaveny limity od pojišťoven, to bych asi v tuhle chvíli vůbec nechtěl řešit. Řekněme, že zdravotnicky a medicínsky je ultrazvuková prenatální diagnostika vždycky podrobná tak, jak to jde za daných okolností a podmínek.
V poslední době také vznikají 3D vizualizace plodů. Pomáhají vám tyhle snímky v diagnostice? Nebo je to spíš, řekněme, nějaký marketingový tah a krásný obrázek na památku?
Není to tak mladá idea. Nemůžu asi říct, že stará, ale v rámci bouřlivého rozvoje techniky a medicíny, tak je to metoda, která vznikla už v minulém století. Tyto snímky nám hlavně pomáhají, pokud jde o archivaci dat, protože tím lze poměrně jednoduše a rychle zarchivovat poměrně velký balík dat.
Základem ale pořád zůstává to tzv. 2D, dneska se tomu říká 2D nebo B-zobrazení plodu, to jsou ty planární obrázky, které nám dávají možnost vidět topograficko-anatomické řezy, což je to, co nás zajímá nejvíc.
3D zobrazení je pravděpodobně otázka budoucnosti ve spojení s umělou inteligencí, ale v současné době se v drtivé většině případů 3D používá hlavně k vizualizaci plodu tak, aby rodina měla obrázek a představu, jak plod asi tak zhruba vypadá.
