Úřady už nebudou strhávat ze sociálních dávek pokuty za přestupky, rozhodl Ústavní soud
Úřady už nebudou strhávat ze sociálních dávek nezaplacené pokuty za přestupky. Ústavní soud (ÚS) vyhověl návrhu skupiny 17 senátorů na zrušení několika pasáží v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Senátoři upozorňovali, že sankce dopadá nejen na pachatele přestupku, ale také na další lidi, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, a jde tak o nepřípustný kolektivní trest. ÚS právní úpravu označil za nepřípustnou v demokratickém právním státě.
„Podstatou poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je zajištění takové úrovně hmotného zabezpečení, aby oprávněné osoby mohly vést alespoň elementárně důstojný život, bez ‚automatického‘ vyčlenění ze společnosti či ztráty veškeré osobní autonomie,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Fialy.
Zákon v konečném důsledku zasahoval do samotné podstaty práva na pomoc v hmotné nouzi jakožto sociálního práva, uvedl soud. Pokud se srážky dotkly i jiného člověka než pachatele přestupku, docházelo navíc k porušení principu individuální odpovědnosti za zavinění.
Zákon umožňoval zabavit část dávek pomoci v hmotné nouzi, tedy příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, jako náhradu za nezaplacené pokuty z přestupkového řízení. Šlo o přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití, ale také třeba o zanedbávání péče o povinnou školní docházku.
9:13
Motivujeme, říká náměstkyně Jelínková o plánu snižovat dávky rodinám, kde děti nechodí do školy
Číst článek
Obce podle zákona informovaly úřady práce, které pak rozhodovaly o srážkách. Pokud bylo mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musela dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima. Soud zdůraznil, že zákon o pomoci v hmotné nouzi obsahuje i jiné, šetrnější mechanismy pro srážky dávek.
Senátoři, za které v roce 2021 jednala Renata Chmelová (STAN), v návrhu k ÚS uvedli, že kolektivní trestání v rámci rodiny či rodu se uplatňovalo v předfeudálních kmenových společenstvech nebo jejich dnešních ekvivalentech. Nyní je prý natolik vzdálené běžné a myslitelné právní praxi, že ústavní pořádek ani mezinárodní smlouvy kolektivní trestání výslovně nezakazují.
„To ovšem neznamená, že by taková praxe byla ústavněprávně přijatelná, protože ústavní pořádek obsahuje princip individuální odpovědnosti jako jeden ze základních principů právního státu,“ stálo v návrhu.
