Čínská vláda se začíná obávat protijaponských demonstrantů
Peking se podle všeho začíná obávat protijaponských nálad v zemi. Čína a Japonsko, dvě největší asijské ekonomiky, se hádají o souostroví ve Východočínském moři. Japonci těm ostrovům říkají Senkaku a Číňané Tiao-jü-tchaj. Peking teď ale vyzývá Číňany, aby své protijaponské postoje projevovali v mezích zákona a zpravodajové si všímají, že na jedné z protijaponských demonstrací zazněla kritika na adresu čínské vlády.
„Spor se nyní nevyvíjí tak dramaticky, jako se vyvíjel před měsícem, kdy byly vztahy obou zemí opravdu špatné. Nicméně to neznamená, že je u konce. Sporné ostrovy, které jsou jinak velmi nehostinné, jsou cenné tím, že se v jejich okolí nacházejí zásoby nerostných surovin. Obě země tyto suroviny, hlavně ropu a zemní plyn, potřebují,“ říká zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák a pokračuje:
O protijaponských protestech v Číně mluvil na Rádiu Česko zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák
„Samozřejmě se také jedná o věc národní cti, která je pro obě země velmi důležitá.“
Podle Slezáka jsou protijaponské protesty v Číně spontánní, ale určitě by se nemohly konat bez souhlasu čínské vlády:
„V minulosti dokonce tyto ‚spontánní‘ demonstrace čínská vláda organizovala, nebo jim napomáhala tím, že přistavovala pro demonstranty z venkova autobusy. O současných demonstracích to již není známo, ale ono to již také není zapotřebí. Číňané se sami domlouvají přes internet a sociální sítě.“
„Kdyby ale protesty čínské vládě vadily, už by dávno zakročily. Ale i tak si čínská vláda začíná uvědomovat, že by jí protesty mohly přerůst přes hlavu,“ podotýká Milan Slezák.
Víkendové protijaponské demonstrace se totiž účastnili i lidé, kteří se dožadovali vícestranického politického systému. Kromě toho se objevily i požadavky na snížení cen bytů a nájemného.
Podobně začalo i demokratické hnutí v roce 1919 a vlastně i hnutí v roce 1989 začalo původně ‚jen‘ jako protest proti korupci a v chodu se zradikalizovalo.
