Francie si připomíná deset let od atentátů v Paříži. ‚Ležel jsem na zemi a nehýbal se,‘ popisuje přeživší
Francie ve čtvrtek uctí památku obětí atentátů před deseti lety. 13. listopadu roku 2015 teroristické komando zabilo 130 lidí na několika místech Paříže a na předměstí. Nejvíc obětí bylo v pařížském hudebním klubu Bataclan. Cédricu Rizzovi se odtamtud podařilo utéct i díky myšlence na jeho tehdy tříletého syna.
Se Cédricem se známe už čtyři roky. Poprvé mě i s manželkou Maud vítá doma na východě Paříže a vzpomíná. „V Bataclanu jsem byl naposledy asi před měsícem. Šel jsem na koncert, brzy se tam zase vrátím,“ říká Cédric.
„Vždy jsem měl koncertní sál (v Bataclanu) rád. Mám takový rituál – pokaždé, když tam jdu, tak koupím bílou růži a položím ji u vchodu u pamětní desky,“ prozrazuje Cédric
„Vždy jsem měl tamní koncertní sál rád. Mám takový rituál – pokaždé, když tam jdu, tak koupím bílou růži a položím ji u vchodu u pamětní desky,“ prozrazuje.
Cédric Rizzo na koncerty ani po útocích v Bataclanu nezanevřel. V roce 2021 jsme natáčeli v hudebním klubu La Maroquinerie, kde pracoval jeho kamarád, který při atentátech zemřel.
„Nejdřív stříleli do vzduchu. Potom ale začali mířit na lidi kolem sebe. Ležel jsem na podlaze, nehýbal se a dělal mrtvého. Bál jsem se, že mě zastřelí. Při tom všem jsem myslel na svého syna, kterému byly tehdy tři roky. Říkal jsem si, že jestli ho chci znovu vidět, musím něco vymyslet a dostat se ven,“ vzpomíná Cédric.
Tohle se mu vydařilo. Doplazil se až k únikovému východu a schodištěm se dostal na ulici. Atentáty mu přímo na těle připomínají tetování, o kterých mluví, jako o estetických jizvách. Na předloktí má vytetovaný symbol Paříže a atentátů a na stehně obrázek, který Banksy namaloval na dveře Bataclanu.
Zamezení rodinnému tabu
Synovi Andreovi už je dnes 13 let. Cédric a Maud čekali deset let, až vyroste a budou mu moct říct, jak táta přežil atentát. Ticho prolomili minulou neděli při pietním průvodu tisícovek lidí v Paříži – byl to maminčin nápad.
3:18
V roce 2015 přišel o dceru a po letech napsal knihu s otcem teroristy. ‚Osobní mstu nehledám,‘ říká Salines
Číst článek
„Nechtěla jsem, aby z toho bylo rodinné tabu. Děti rostou a potřebují vědět, co se stalo. Nechci jim něco tajit. Mají právo znát na naši minulost. I z ní se utváří jejich budoucnost,“ vysvětluje Maud.
Syn na informaci reagoval dobře. „Byl trochu překvapený, zeptal se na pár otázek. Nevypadal ale traumatizovaný. Museli jsme to taky vysvětlit mladší dceři – kdo je terorista a proč se takhle chová. Mám dojem, že se ptala ještě víc než syn. Asi to pro ní je ještě abstraktní, hůře představitelné,“ doplňuje Cédric.
Koncerty a pokyny
Cédric pokračuje v chození na koncerty. Ten osudný v Bataclanu byl jeho 799. v pořadí. Teď už jich má na kontě přes 1600 a začal na ně – k nelibosti své manželky – brát i syna.
‚S psychickými následky se budu vyrovnávat dlouho.‘ Paříž si připomíná 10 let od teroristických útoků
Číst článek
„Bylo to pro mě strašné. Říkala jsem si, že bych nepřežila, kdyby se mělo něco podobného stát oběma,“ popisuje Maud.
„Dala jsem jim tedy několik pokynů. Chci, aby měli místa spíše na balkonu, někde vysoko a blízko východu. Nikdy ne přímo před podiem a v místech, kde by byli zavření,“ dodává.
Maud říká, že se pomalu vyrovnává s realitou, že manžel bere syna na koncerty. S úsměvem přiznává, že ji ani nic jiného nezbývá. Pro Cédrica je zase důležité, že může svou vášeň z chození na koncertů sdílet se svou rodinou a se svým synem.
