Klaus v Austrálii: Je třeba více naslouchat faktům a ne propagandě enviromentalistů
Václav Klaus je v Austrálii a budí tam rozruch. Například v Canbeře se odmítl podrobit bezpečnostní prohlídce v australském parlamentu, kde má studio celostátní australská televize ABC 1. Ze zamýšleného diskusního pořadu nakonec sešlo. V Austrálii natočila s Václavem Klausem vedoucí českého vysílání Rádia SBS Sydney Ika Detrichová rozhovor, v němž se zaměřuje především na téma jeho přednášek po Austrálii - klimatické změny.
Pane prezidente, přijíždíte na přednáškové turné o klimatických změnách, kdy v Austrálii probíhá vášnivá diskuse o zavedení daně z emisí kysličníku uhličitého. Jak byste chtěl přesvědčit Australany, že právě váš názor, když jste znám jako skeptik globálního oteplování, je ten pravý?
Australská mise českého prezidenta Václava Klause. Téma rozhovoru Iky Detrichově s Václavem Klausem.
Neřekl bych, že jsem skeptik globálního oteplování. To je špatný název. Vědecky nikde není dokázáno, že malé oteplování, které probíhá, je způsobeno člověkem. Bojovat s globálním oteplováním je hloupost a mě to připomíná ono komunistické rčení, že poručíme větru, dešti.
Tenkrát se chtělo poroučet větru a dešti, nyní se chce poroučet teplotě. Je to stejná hloupost a všichni rozumní lidé by to měli umět říci nahlas. Velmi se tím proto zabývám, ale není to jediné téma, o kterém v Austrálii mluvím. Zajímá je tu Evropa, krize eurozóny a samozřejmě Česká republika. Témat k přednáškám je tedy více.
Proč tedy někteří vědci tvrdí, že globální oteplování skutečně probíhá? Jak byste Australany přesvědčil o opaku?
Je to vášnivá diskuse nejen v politice, ale i ve vědě – jestli tomu tak opravdu je. Je otázkou, zda oteplování, které bylo v minulém století pouze o sedm desetin stupně Celsia, bylo způsobené člověkem. Studuji na toto téma spoustu knih. Setkávám se z řadou špičkových (i australských) vědců, kteří navíc dokazují že oteplení není způsobeno člověkem. Argumentů je spousta, je jen třeba, aby lidé pozorně naslouchali a nenaskakovali na propagandu, která je prováděna.
Jste tu poprvé po dvaceti letech. Tehdy jste tu byl coby ministr financí. Za tu dobu ČR udělala velký krok. Jak hodnotíte uplynulé dvě dekády vy?
Naše země je úplně jiná oproti komunismu. Možná je to vidět spíše optikou člověka z Austrálie než pro našince. My máme spíše sklon k nevšímaní si změn. V tomto smyslu je změna obrovská a samozřejmě k dobrému. Otázkou je, zda se nacházíme v idylickém a ideální stavu a zda není situace horší, než jsme si někteří například v době pádu komunismu mysleli.
Já si například myslel, že se nebudu utkávat s propagandisticky šířenými nesmysly, jakým je například zmíněné globální oteplování. Namyslel jsem si, že budu natolik předmětem řízení z Bruselu a EU. Doufal jsem, že budeme pány ve své vlastní zemi a že obecně bude svět trochu lepší.
I když dnes je v každém případě svobodnější. Nevěřil jsem také, že po různém omezování svobody projevu dochází nyní k témuž pomocí diktátu politické korektnosti. Důvodů k nespokojenosti je spousta a naším úkolem je bojovat a pokračovat dál.
Máte výhrady vůči EU. Měla by z ní tedy ČR vystoupit a existovat sama?
To není otázka vystoupení. Ani ničí program. Neznám nikoho, kdo by takový program měl. ČR si to totiž ani nemůže dovolit. Nemyslím, že bychom něco od EU dostávali, to co dostáváme je pofidérní, ale dneska je bytí v EU známkou normálnosti. Jde spíše o to, aby EU byla lepší, než je.