KLDR vězní v táborech na 200 tisíc lidí, za mříže se lze dostat i za tanec či zpěv
V severokorejských pracovních a koncentračních táborech je uvězněno na 200 tisíc lidí. Vyplývá to z nejnovější zprávy Národní komise pro lidská práva sídlící v Jižní Koreji, která informace získává od severokorejských uprchlíků. Podle jejich svědectví posílá Kimův režim obyvatele za mříže třeba i za nevhodnou píseň nebo tanec.
Óda na zakladatele KLDR a zároveň ‘věčného prezidenta‘ Kim Ir-sena patří k povinnému repertoáru nejen všech severokorejských souborů, ale nechybí ani ve školách, a dokonce ani v jednotlivých domácnostech. A pokud o samotném Kim Ir-senovi někdo mluví, vždy musí použít označení ‘Velký vůdce‘. V opačném případě mu hrozí vězení.
Přesvědčil se o tom i jeden nejmenovaný muž, který po odpykání trestu uprchl přes Čínu do Jižní Koreje. A právě jeho svědectví je součástí zprávy Národní komise pro lidská práva sídlící v Jižní Koreji. Za jeho ‘prohřešek‘ navíc trpěla celá rodina, i ona totiž nakonec skončila v pracovním táboře.
V táborech v KLDR je uvězněno na 200 tisíc lidí. Vyplývá to z nejnovější zprávy Národní komise pro lidská práva. Podrobnosti zjišťoval Robert Mikoláš ze zahraniční redakce Radiožurnálu.
Totalitní režim rodiny Kimů si vskutku nezadá s nejhoršími diktátory v dějinách lidstva a na pozoru se musí mít doslova každý. Tajní policisté i práskači jsou všudypřítomní.
Své o tom ví i žena, která se na parket vydala s cizincem a tančila s ním v západním stylu. Skončila za mřížemi stejně jako student zpívající jihokorejskou píseň.
„Můj otec pocházel z Jižní Koreje, byl hodně vzdělaný, stal se profesorem. Přesto jsem kvůli jeho původu nemohl získat lepší místo. 10 let jsem sloužil v armádě a působil v uměleckém souboru. Jednou jsme hráli před vysokými důstojníky a já zpíval původně jihokorejskou píseň. Do té doby to nikomu nevadilo, ale jeden z vojáků strhl poprask, že to je provokace, že jsem nepřítel. Uvrhli mne do cely smrti,“ potvrzuje 42letý hudebník Park.
Jak dodal, tehdy ho zachránil jedině strach jeho nadřízených. Kdyby se totiž vše provalilo, byli by ohroženi i oni. Nakonec z tohoto absurdistánu utekl do Jižní Koreje, kde si užívá svobody. A vypráví další neuvěřitelné příhody ze země, která je podle svých vládců nejsvobodnější na světě. A to i co se vyznání týče.
Robert Mikoláš, který byl zpravodajem ČRo v Asii, v této souvislosti připomněl, že sám v doprovodu policistů v civilu navštívil v KLDR buddhistický klášter, jehož představený byl zároveň šéfem místní komunistické buňky. „Pochopitelně šlo o pouhou propagandu a své o tom ví pět křesťanů poslaných do pracovního tábora za to, že se modlili k Bohu.“
Mimochodem svobodu víry zaručuje i severokorejská ústava. Ovšem ta má pro Pchjongjang stejný smysl i význam jako rezoluce RB OSN.
Jihokorejská Národní komise pro lidská práva ve své hodnotící zprávě vychází z výpovědí více než 800 uprchlíků z KLDR, kteří popisují nelidské zacházení v celkem šesti táborech pro politické vězně.
Dostávají tam třeba jen 200 gramů kukuřičné moučky denně nebo se živí krysami, aby přežili. Přesto v nich podle odhadů mezinárodních organizací v uplynulých desetiletích zemřelo na 400 tisíc lidí.
