Laos vrátil do Severní Koreje devět uprchlíků. Může je čekat i doživotí či trest smrti
Laos vyhostil ze země devět severokorejských uprchlíků, v úterý je přes Čínu převezli policisté zpět do Pchjongjangu. S největší pravděpodobností zadržené Severokorejce čeká dlouholeté vězení nebo dokonce smrt. Jejich vydání zpět do stalinistické země už odsoudily Spojené státy a lidskoprávní organizace
Podle jihokorejských médií se severokorejské úřady k dopadeným uprchlíkům a jejich rodinám obvykle chovají nelidsky. Za útěk člena rodiny je několik let v pracovním táboře.
Mladé Severokorejce dopadly laoské úřady na začátku května. Ještě před převozem těchto devíti mladých lidí požádala Jižní Korea Organizaci spojených národů, aby zasáhla a zachránila je, což se nepodařilo.
Proti vyhoštění Severokorejců se postavily i Spojené státy, které v prohlášení ministerstva zahraničí vyzvaly všechny země v Asii, aby spolupracovaly při ochraně severokorejských uprchlíků.
Zpravodajka Českého rozhlasu v Asii Kateřina Procházková mluvila v Odpoledním Radiožurnálu o navrácení uprchlíků z KLDR Laosem zpět do Severní Koreji
Organizace Human Rights Watch už Laos i Čínu otevřeně kritizovala za lhostejnost. Ředitel asijské pobočky Phil Robertson se nechal slyšet, že pokud se těmto lidem něco zlého v KLDR stane, budou za to zmiňované vlády sdílet vinu.
Někteří odborníci se také obávají, že vydání Severokorejců zpět do země může mít vliv i na další migranty, kteří se teď budou jistě bát zvolit tuto cestu při útěku z KLDR.
Podle odhadů lidskoprávních organizací za posledních padesát let uteklo z KLDR přes 25 tisíc lidí. Většina z nich uprchla v průběhu posledních deseti let.
Čína uprchlíkům z KLDR také neposkytuje azyl
Z přísně střežené země se většinou dostávají přes Čínu, kde jim ale hrozí zadržení a vyhoštění zpět do země. Čína totiž neuznává severokorejské uprchlíky jako žadatele o azyl a často je repatriuje.
Co by navrácené uprchlíky čekalo v pracovním táboře v KLDR, ví paní Kim, která strávila v jednom ze severokorejských zařízení více než dvacet let, než se jí podařilo utéct přes Čínu do Jižní Koreje:
„Jídla byl nedostatek, lidé kvůli hladu mizeli doslova před očima, často ztratili až 60 procent své hmotnosti za měsíc. Měsíční příděl potravy byl okolo čtyř, čtyř a půl kilogramu kukuřice na osobu. Jedli jsme proto kořínky, kůru ze stromů i malá zvířata, prostě, co jsme kde našli. Denně jsme pracovali 16 - 18 hodin. Spousta lidí proto vysílením a nedostatkem potravy zemřela.“