Němci uctili oběti pravicového extremismu svíčkami a minutou ticha
Německo si připomíná nedávné oběti pravicového extremismu. V Berlíně předstoupila před více než tisíc pozvaných hostů kancléřka Angela Merkelová. Předčítala jména deseti obětí, které v letech 2000 až 2007 zavraždila neonacistická buňka z německého Cvikova. V poledne si Němci mrtvé připomněli minutou ticha.
V koncertním domě v centru Berlína se sešlo 1200 hostů. Byli mezi nimi ústavní činitelé, politici, diplomaté, ale také zástupci menšin a příbuzní obětí neonacismu.
Merkelová se jménem Němců omluvila pozůstalým po obětech. Zároveň požádala o odpuštění. Zabití devíti přistěhovalců a mladé policistky nazvala chladnokrevnými vraždami, které jsou podle ní ostudou Německa.
Opožděné odhalení pachatelů pak označila za bezpříkladné. S pravicovým extremismem ale nemají podle kancléřky bojovat pouze státní úřady, ale také celá společnost.
„Někdy nás vyburcují zprávy o bezohledných činech pravicových extremistů. Nějakou dobu se udrží mezi hlavními zprávami v médiích. Někdy si zapamatujeme i jméno města, kde ke zločinu došlo. Ale častěji vnímame tyto excesy jako okrajové záležitosti. Zapomínáme příliš rychle. Možná, že jsme příliš zaměstnaní jinými věcmi. Možná, že se cítíme bezmocní vůči tomu, co se kolem nás děje. Nebo jsme zkrátka lhostejní. Lhostejnost má ničivý účinek. Narušuje soudržnost naší společnosti," připomněla Merkelová.
Po kancléřce dostali možnost promluvit i příbuzní obětí. Mezi nimi byla i Semiya Šimšek, které bylo 14 let, když jejího otce, prodavače květin, před dvanácti lety extrémisté zastřelili. Ve své řeči se dotkla citlivé otázky kulturní a společenské integrace.
„Mého otce zavraždili neonacisté. Má mě tato objevená pravda uklidnit? Rozhoně ne. Naopak. Narodila jsem se v této zemi. Tady jsem také vyrostla. Zapustila jsem zde kořeny. Proto jsem si nikdy nelámala hlavu s integrací. Dnes tady stojím, truchlím kvůli svému zavražděnému otci a trápím se otázkou: Jsem v Německu vlastně doma?," uvažovala dcera jedné z obětí vrahů ze Cvikova.
Ještě před dnešní vzpomínkovou akcí Semiya Šimšek do médií navíc prohlásila, že v Německu v následujících letech žít nechce.
Německé mládeži chybí zapojení do společnosti
Podle novináře a odborníka na Německo Jaroslava Šonky byli cvikovští vrazi lidé, kteří si mysleli, že tajně, pomocí teroristického plánování, obrátí společnost.
Byl aktivní neonacista, teď pomáhá jiným vymanit se z extrémní scény
Číst článek
„Na té buňce není ani tak zajímavý obsah její činnosti, i když je tam osm nebo devět vražd, právě to se ještě v některých případech vyšetřuje. Nejproblematičtější je pozice policie, která vůbec nepřišla na to, že by měla tímto směrem něco vyšetřovat,“ upozornil v poledních Ozvěnách dne.
Dnešní mládež prý k neonacismu láká nedostatek citového a etického zapojení. „V Německu po válce - hlavně Američané to v západním Německu podporovali - vznikla velká vlna něčeho, čemu se říká politické vzdělávání,“ vysvětluje Šonka, ale dodává:
„Je spíše objektem spoření vlád spolkových zemí. Například Christian Wulff, když byl ještě ministerským předsedou v Dolním Sasku, tak celou tuto aktivitu seškrtal. Takový úpadek reflexe způsobil, že existují lidé, kteří nemají pozitivní příklady, nemají reflexivní okolí a mohou se upnout k něčemu, co vypadá dobře. Zážitek tragiky války už je tak daleko, že to na ně nepůsobí.“
Pochybení bezpečnostních složek
Podle odborníka na extremistická hnutí Miroslava Mareše z brněnské Masarykovy univerzity není případ úplně unikátní. Podobná skupina, která vraždila Romy, působila před několika lety například v Maďarsku.
Podle odborníka na extremismus Miroslava Mareše šlo o závažné selhání německých bezpečnostních složek
„Co je na této skupině zajímavé je, že vznikla v německém neonacistickém prostředí a zaměřovala se především na imigranty. Nevydávala o své činnosti nějaká zásadní prohlášení, což jí také umožnilo dlouhodobě unikat pozornosti bezpečnostních složek,“ uvádí Mareš.
„Pokud se podaří prokázat, že ta skupina byla navázána na některé struktury blízké německé neonacistické straně NPD, bylo by to mnohem závažnější. Podle některých dosavadních poznatků jí pomáhalo širší spektrum lidí než pouze ti, kteří patřili k buňce samotné,“ připomíná odborník na extremismus.
Kdyby se prokázala současná podezření, jednalo by se podle Mareše o závažné selhání německých bezpečnostních složek. „Oni několik let šetřili sérii vražd u prodejců döneru jako vnitřní střety v turecké komunitě, jako souboj tureckého organizovaného zločinu, případně se uvažovalo o nějaké kurdské stopě. Že by za tím mohlo být pravicově extremistické pozadí, se dlouhou dobu vůbec nebralo do závažné úvahy,“ připomíná Miroslav Mareš.
Západ versus východ
Publicistka a spolupracovnice ČRo 6 Lída Rakušanová upozorňuje, že je nutné stále rozlišovat mezi východní a západní částí Německa. Postoj k pravicovému i levicovému extremismu se tam totiž výrazně odlišuje.
Vzpomínkou akci za oběti neonacistů okomentovala ve Stalo se dnes spolupracovnice ČRo 6 Lída Rakušanová
„U Němců z bývalé NDR, kde je dnes líheň neonacismu a Cvikov to jen potvrzuje, je živnější půda pro tento způsob uvažování. Západní Německo už to má víceméně za sebou, jsou to jen ojedinělé projevy. Už řadu desetiletí se tam prosazuje kultura nikoli kolektivní viny, ale kolektivní odpovědnosti za rasově motivované násilí jak zprava, tak zleva,“ říká publicistka.
„Vnějším projevem této kolektivní odpovědnosti jsou právě určité rituály – politici vyjdou na veřejnost, jasně pojmenují, o co jde a vyzvou veřejnost, aby byla aktivní. Tuto tradici bývalé východní Německo nemá. Tam se z jedné totality plynule přešlo do druhé totality a teprve posledních dvacet let má země možnost žít svobodně. A to je asi málo, i v západním Německu to nějaká desetiletí trvalo,“ míní Lída Rakušanová.
