Neprůstřelné vesty pro záchranáře i operační sály v podzemí. Evropské nemocnice se připravují na válku
Válečné zdravotnické plánování na východním křídle NATO už není jen hypotetické. Od vypuknutí války na Ukrajině tvoří nemocnice plány toho, jak zvládnout případný konflikt na svém území. Zdravotníky i záchranáře vybavují neprůstřelnými vestami, budují zázemí v podzemí i zásoby nezbytných léků. Server Politico ale upozorňuje i na to, že není jisté, kolik lékařů by v napadených zemích zůstalo.
Bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině museli někteří lékaři ze zemí východního křídla Severoatlantické aliance podepsat slib, že v případě vypuknutí války svou zemi neopustí. Jednou z nich byla i záchranářka Martyna Veronika Noreikaitė.
‚Vojáci se bojí víc zranění než smrti.‘ Desetitisíce Ukrajinců přišly ve válce o končetiny
Číst článek
„Když média oznámila, že na Ukrajině začala válka, bylo to děsivé,“ popsala serveru Politico. „V práci to bylo děsivé, protože jsme nevěděli, jestli máme dostatek prostředků a jestli jsme připraveni, kdyby se to stalo tady,“ popisuje.
Nyní už je klidnější, pomáhají ji k tomu například speciální cvičení, které litevské úřady pořádají. Jejich cílem je připravit policii, hasiče, nemocnice a zdravotníky, aby byli schopni fungovat za výjimečných okolností.
Nejen Litva se připravuje na nejhorší scénář. Všechny země na východním křídle NATO revidují protokoly pro reakci na krizové situace ve zdravotnických zařízeních, pořádají cvičení, investují do balistických přileb a vest a přesouvají operační sály do podzemí.
„Není otázkou, zda Rusko zaútočí. Jde o to kdy,“ řekl Ragnar Vaiknemets, náměstek generálního ředitele estonské zdravotnické rady, která dohlíží na připravenost na krize od pandemií po válku.
„Pro země na východě NATO není válečná připravenost volitelná – je naléhavá. Jen málo zemí EU je v první linii,“ řekla Katarzyna Kacperczyková, náměstkyně na polském ministerstvu zdravotnictví.
Nemocnice pod palbou
Ruský vpád na Ukrajinu navíc ukázal, že moderní konflikty kromě civilistů nešetří ani zdravotnická zařízení. V Estonsku například dostávají posádky sanitek neprůstřelné vesty a satelitní telefony
Vilniuská fakultní nemocnice, která je pouhých 50 kilometrů od hranice s Běloruskem, zase buduje podzemní kryty, heliporty a záložní generátory pro případy, že by byla odříznuta od dodávek elektřiny či vody.
4:09
Nejen zdravotnické pomůcky. Ukrajinské nemocnice potřebují i jídlo a oblečení pro raněné
Číst článek
Zatímco v evropských zemích připadá v průměru 11,5 lůžka intenzivní péče na 100 000 obyvatel, válečné potřeby by si mohly vyžádat troj až pětinásobek této kapacity. Během války by také pravděpodobně bylo obtížné dlouhodobě zvládat vysoký počet operací.
„Většina zařízení může zvládnout možná 120 až 150 procent běžného objemu operací po dobu 24 až 48 hodin,“ řekl zvláštní poradce norského ministerstva zdravotnictví Bjørn Guldvog. Kriticky malé by podle něj byly také zásoby krve a kyslíku.
Ani ty nejlépe připravené nemocnice by ale nemohly fungovat bez léků a vybavení. Například Estonsko proto vyčlenilo 25 milionů eur na zásoby pro případ hromadných neštěstí, včetně ortopedického vybavení, škrtidel a traumatologických souprav. Tyto zásoby by zajistily chod nemocnic do doby, než se k nim dostanou zásoby od spojenců. V Lotyšsku mají zase zdravotnická zařízení od pandemie covidu povinnost udržovat tříměsíční zásobu léků.
Personální krize
Dalším zásadním problémem by mohl být i nedostatek personálu, se kterým se Pobaltí potýká již nyní. A ne všichni jsou připraveni zůstat. Litevský průzkum zjistil, že více než čtvrtina zdravotníků by během války pravděpodobně utekla, zatímco necelých 40 procent by zůstalo a třetina si není jistá.
Zdravotní péče v dobách míru se navíc výrazně liší o té, které je potřeba za války. I proto se někteří lékaři vydávají na Ukrajinu.
Vaiva Jankienė, zdravotní sestra a koordinátorka organizace Blue/Yellow Medical, která poskytuje zdravotní péči civilistům v blízkosti ukrajinské frontové linie s Ruskem, tam byla od dubna 2022 více než dvacetkrát.
Rozsah zranění na Ukrajině označila za „těžko pochopitelný“. Zatímco úrazový lékař v Litvě může provést jednu amputaci ročně, na Ukrajině jsou celá nemocniční oddělení plná pacientů, kteří utrpěli amputaci jedné, dvou, tří nebo dokonce všech čtyř končetin. „Máme jen velmi málo zkušeností s léčbou tak složitých a mnohočetných úrazů,“ řekla.
