Proč Poláci podporují stranu Právo a spravedlnost? Obrovskou roli hraje kritika elit, říká sociolog Gdula

Pocit nadřazenosti Poláků vůči elitám i vůči slabým. To je podle polského sociologa Macieje Gduly jednou z hlavních sil, která vládní straně Právo a spravedlnost pomáhá držet si dlouhodobě vysokou podporu veřejnosti. Kupříkladu poslední průzkum institutu CBOS ji přisuzuje 43 % voličů.

Varšava Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Polský sociolog Maciej Gdula

Polský sociolog Maciej Gdula | Foto: Viktor Daněk

Na to proč tolik Poláků i přes řadu problémů vlády stranu Právo a spravedlnost podporuje, se tým sociologů Varšavské univerzity zaměřil. Vydal se do nejmenovaného polského města, kde má strana vysoký podíl voličů a vyptával se jich do hloubky na jejich názory.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s polským sociologem Maciejem Gdulou o úspěchu polské strany Právo a spravedlnost

Vláda strany Právo a spravedlnost dává velký důraz na svůj sociální program, jako jsou dřívější odchody do důchodu nebo plošné přídavky na každé druhé a další dítě v rodině, tzv. program 500+. Do jaké míry se promítají do podpory strany?
Někdy se objevuje tvrzení, že se voliči Práva a spravedlnosti nechali koupit, ale tak jednoduché to není. Lidé nevnímají pět set plus jako pouhý transfer peněz do peněženek. Je to pro ně odpověď na rostoucí polské aspirace. Posledních deset let tady máme prosperitu, reálné mzdy vzrostly o polovinu, klesla nezaměstnanost, roste HDP.

Situace se zlepšuje, ale lidé mají pocit, že by se to mělo dít rychleji a intenzivněji. Společnost je přesvědčená, že si můžeme dovolit více solidarity s rodinami s mnoha dětmi. Lidé to vnímají také jako přihlášení se k Evropě. Když mohou mít podobné programy jiné evropské země, tak proč ne my?

Maciej Gdula

Maciej Gdula je polský sociolog a publicista působící na Varšavské univerzitě. V roce 2017 koordinoval terénní výzkum v jednom z okresních měst na Mazovsku. Publikuje na liberálním levicovém portálu Krytyka Polityczna, je také častým komentátorem pořadu Poranek soukromého rádia Tok FM.

Straně Právo a spravedlnost se povedlo k sobě přetáhnout i někdejší voliče liberální Občanské platformy. Jak se jí to podařilo?
Existuje jakási přívětivá tvář Práva a spravedlnosti, která vytváří solidaritu, aktivuje stát, dává lidem pocit pospolitosti. Často se zapomíná na to, že voliči této strany jsou různí, neexistuje typický volič. Zajímavé je ale to, co je spojuje. Obrovskou roli hraje kritika elit.

Ať už jde o třídu manuálně pracujících nebo o střední třídu, která rovněž ve velké míře Právo a spravedlnost podporuje a přitom nepatří mezi ty, kteří takzvaně prohráli v globalizovaném světě. Všechny je spojuje pocit, že elity jsou zkorumpované, překračují pravidla a pohrdají běžnými občany. Manuálně pracující říkají: „ti nahoře na nás zapomněli“. Střední třída je elitami zase morálně pobouřená a chce je hnát k odpovědnosti.

V souvislosti s justiční reformou se u vládních politiků právě objevují argumenty, že se soudci stali privilegovanou vrstvou, pro kterou neplatí pravidla. Jak voliči Práva a spravedlnosti vnímají zásahy do nezávislosti institucí?
Ústavní soud je v podstatě paralyzovaný, strana si ho podmanila, podobné to je s médii veřejné služby. Liberální komentátoři tvrdili, že až Právo a spravedlnost zaútočí na soudy, určitě straně spadnou preference. Ale přesto jsou pořád nad čtyřiceti procenty. Lidé nepodporují Právo a spravedlnost, protože by nevěděli, co dělá, ale právě naopak. Většina stoupenců strany si její postup vykládá jako způsob vypořádání se s elitami - odsunutí těch, kteří se zkompromitovali a nastolení pořádku.

Stovky upálených Židů. Na pogrom v Jedwabném by Poláci nejraději zapomněli

Číst článek

Všemocná demokracie

Nevnímají to jako ohrožení základních demokratických hodnot?
Jde o to, jak rozumíme pojmu demokracie. Polská opozice a různá protivládní hnutí demokracii vnímají jako úctu k pravidlům, vědomí, že vládnutí má své limity a že menšiny mají nárok na ochranu. Právo a spravedlnost ale není protidemokratická strana. Nekritizuje a nepodrývá parlamentarismus. Uznává, že vládnou zástupci vzešlí z voleb.

Její voliči nezpochybňují svobodu vyjadřování, neříkají, že je třeba zakázat protivládní demonstrace. Ale současně tvrdí, že pokud je někdo demokraticky zvolený, pak má právo měnit svět podle obrazu svého. Demokracii definují jako možnost v případě zvolení realizovat své záměry i přes nesouhlas menšiny. To se mi zdá nebezpečné.

Někdy se proto říká, že Polsko a Maďarsko přecházejí od liberální k neliberální formě demokracie, mluví se také o vzestupu populismu. Vy toto označení ale odmítáte a používat termín Nový autoritarismus – tak se také jmenuje vaše nová kniha. O co tedy jde?
Koncepce populismu kdysi bývala přesná, ale v dnešní situaci neobstojí. Kategorie populismu se týká situace, kdy část společnosti ekonomicky strádá, nikdo z elit neuznává vážnost problému, a tak se vyloučení lidé přiklánějí k populistům, kteří o jejich potížích mluví a propojují je s nenávistí k městům, k elitám apod.

Duda podepsal polský 'zákon o holokaustu', obratem ho ale pošle k soudu kvůli svobodě slova

Číst článek

V Polsku je to ale trochu jinak, ekonomická situace se zlepšuje a nerovnosti jsou malé. V neoautoritarismu se pospolitost konstruuje prostřednictvím nenávisti k elitám, městům a cizincům. Polská politika se točí kolem uprchlické krize, i když tady žádní uprchlíci nejsou. Podobně silná je také nenávist k různým společenským patologiím – k lidem, kteří nepracují a nadužívají alkohol.

Právo a spravedlnost vytváří pospolitost založenou na přesvědčení o vlastní nadřazenosti k nim. Lidé, kteří říkají „nepustíme sem uprchlíky“, se vůči migrantům cítí silní. Populismus je více nasměrovaný proti elitám, menšiny nejsou tak důležité. Tady jde ale právě o ten pocit síly – nejen vůči elitám, které můžeme donutit k odpovědnosti, ale také vůči slabým.

Něco podobného možná můžeme sledovat v Trumpově Americe, ekonomická migrace se silně promítla do hlasování o brexitu. Je tedy polský případ podle vás součástí širšího trendu?
Souvisí to s proměnou společnosti a přechodem od novin k internetu. Noviny s velkými názorovými rubrikami kdysi čtenářům nabízely určitý výklad světa. Dnes ale máme mnoho různých aktérů, kteří soupeří o pozornost. Velkou moc získali političtí vůdcové. Dříve reprezentovali strany. Dnes jsou samostatnými osobnostmi a strany se vytvářejí kolem nich. Výrazní aktéři přispívají ke konfliktům ve veřejné debatě a dokážou rychle zavrhnout dosavadní politické trendy. V Polsku se proto může situace snadno otočit.

Zjistili jsme, že existuje velké množství Poláků, kteří mají jiné názory než Právo a spravedlnost, ale mají pocit, že je nikdo nedokáže autenticky zastupovat. Pokud se někdo takový objeví, může se polská politika radikálně a rychle změnit.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme