Pavel Talankin, kterému se přezdívá Paša, oslavil v minulém týdnu narozeniny. Gratulaci z očí do očí od mámy a přátel, které zná už roky, ale nedostal. Všechno a všechny, které znal, musel v létě loňského roku, když prchal z Ruska, nechat za sebou. Nyní žije v zahraničí, kde se ukrývá před nebezpečím, které mu z Kremlu hrozí.

Talankin totiž vynesl z Ruska důkazy o tom, jak režim využívá propagandu k tomu, aby ovlivnil myšlení už velmi malých dětí. Záběry, které pořídil, nedělal skrytou kamerou, ale přímo ve své pracovní době. Jako tehdejší učitel měl v největší škole v Karabaši na starosti organizaci akcí a byl také jejich oficiálním kameramanem.

Natočil proto, jak učitelé čtou z papírů to, co je slyšet i z Kremlu, že speciální vojenská operace, jak ruský prezident Vladimir Putin válku na Ukrajině označuje, je nezbytná, že sankce ubližují spíš Západu než Rusku nebo také to, že Ukrajina byla vždy součástí ruského impéria. Učitel byl také u toho, když do školy přišla žoldnéřská skupina wagnerovců dětem vysvětlovat, jak používat zbraně, nebo když se na školních chodbách trénovaly vojenské pochody. Natočené má i odchody svých bývalých žáků na frontu a hroby těch, kteří se domů už nikdy nevrátí.

„Pomohlo mi, že jsem takhle natáčel už roky. Lidé se mě naučili nevnímat a nechovali se před kamerou ani jinak,“ říká Talankin v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Z jeho záběrů nakonec vznikl dokument Pan Nikdo proti Putinovi, který měl českou premiéru na lidskoprávním festivalu Jeden svět, který probíhá v různých městech republiky až do konce dubna. Na snímku, který vznikl v české koprodukci, spolupracoval Talankin s dánským režisérem Davidem Borensteinem. Jeho tým následně pomohl ruskému učiteli prchnout ze země.

Propaganda jako reflex

Na propagandu si vzpomíná Talankin i ze svého dětství, omezovala se ale jen na slavnostní nástupy při národních oslavách. S tím, co se děje v současné době, to podle něj ale nelze srovnávat. „Propaganda prorostla úplně do všech koutů a organizací, ať už se jedná o muzea, divadla, státní i nestátní organizace. Mezi dalšími institucemi, které jsou nakaženy propagandou, jsou mateřské školy, které navštěvují děti od tří let,“ líčí bývalý učitel.

„Představte si, že jste malé dítě, jsou vám tři roky a začnete chodit do mateřské školy, kterou neznáte, je to pro vás stresová situace. A teď vám v té mateřské škole říkají, jaký je Putin chlapík a jak žijete v krásné obrovské zemi a že to, co se děje na Ukrajině, je super. To stejné se opakuje na základní škole i na střední škole, kde navíc vztyčujete vlajku a kde se pořádají slavnostní nástupy. Pak už to, co jste celý život slyšeli, opakujete jako naučený reflex,“ líčí ruskou realitu Talankin. „A jednou budou stejné děti říkat, že za Putina bylo lépe,“ obává se.

Podobně mluví i jeho matka, která ve stejné škole pracuje jako knihovnice a která se ve filmu také objeví. „Vy Češi jste měli štěstí, že jste dokázali svoji historii trochu zpracovat a podívat se na chyby, které jste udělali,“ míní bývalý učitel. „Kdežto my, když k tomu byla příležitost v devadesátých letech dvacátého století a bylo by to bývalo potřeba, tak u nás k ničemu takovému nedošlo.“

„Zdá se mi, že tu režim chce být ještě hodně dlouho, když se snaží pumpovat propagandu do lidí už od mateřské školy,“ domnívá se.

Dohled komise

Přestože se film do Ruska zatím nedostal, Talankin uvádí, že tam stejně zapůsobil jako malá bomba. U části lidí vzbudil zájem a píšou bývalému učiteli, jestli by jim ho mohl poslat. Zájem vzbudil také u proputinovských médií, které o snímku mluví jako o protiruském dokumentu. Část svého vysílání věnoval filmu i známý ruský propagandista Artěmij Lebeděv. „Šest minut říkal, že je film nezajímavý, že je celý zbytečný a že já jsem zrádce, který dělá jen to, co po mně chce někdo jiný,“ popisuje Talankin.

Na to, aby skončilo jen u takových proklamací a nikdo, kdo zůstává v Rusku, nečelil následkům, vznikla k filmu i speciální komise. „Spolupracovali jsme s týmem právníků zaměřujících se na bezpečnost a právo Ruské federace. Otázka bezpečnosti pro nás byla naprosto klíčová,“ vysvětluje Talankin. „Vážili každé slovo. Nenajdete tam ani jeden moment, kdy by se děti kriticky vyjadřovaly k vládě nebo k režimu.“

Schvalováním ale neprošla ani scéna, kterou Talankin za nebezpečnou nepovažuje, naopak je dle jeho názoru dobrým ukazatelem toho, s čím se školy musí potýkat.

„Moje máma každý rok koupí lepicí pásku a spraví 6000 učebnic zeměpisu. V Ruské federaci teď ale máme nový zákon, kdy je trestným činem šířit mapy, kde není území Krymu, Záporožské, Luhanské a Doněcké oblasti označeno jako Rusko. A samozřejmě ty učebnice, které moje maminka opravuje, jsou staré, ani Krym tam není označen jako součást Ruska,“ líčí.

Šel proto za ředitelkou, že nemohou takto překračovat zákon, protože jim hrozí vězení. „Zamyslela se a řekla: ‚Co kdybychom vytrhali listy, kde jsou nějaké mapy?‘“ vzpomíná.

Na nový školní rok ale škola pořídila nové a upravené učebnice dějepisu, který musí nově studovat i děti v první třídě, tedy než ještě umí pořádně číst a psát. Starosta města Karabaš také oznámil, že jejich region zajistil dodávku stejných studijních materiálů do ukrajinských oblastí, které kontrolují Rusové.

Jana Václavíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít