Analytik: Smrt ministra je velká ztráta, vyšetřuje to SBU. Zelenskyj ve vládě potřebuje loajální lidi

Tento týden při havárii vrtulníku nedaleko Kyjeva zemřel ukrajinský ministr vnitra Denys Monastyrskyj, nejvýše postavený ukrajinský politik od začátku ruské agrese na Ukrajině. Začněme tedy tím. Ví se, jak k tomu neštěstí došlo?
Zatím se to neví. Tu leteckou katastrofu vyšetřuje Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU) a pracuje se třemi základními variantami. První je, že bylo špatné počasí a došlo k chybě pilota. Druhá je, že vrtulník měl nějaký technický problém, a třetí varianta je sabotáž. Zatím nemáme žádné indicie a nic nenasvědčuje tomu, že by za tím stál nějaký ruský útok nebo něco takového. Pracuje se tedy opravdu se všemi třemi variantami.

Jak známé bylo jméno Denyse Monastyrského? Kdo přesně to byl? A jak důležitým článkem Zelenského vlády byl?
Určitě patřil k okruhu bližších spolupracovníků prezidenta Zelenského, byť nebyl v úplně nejužším kruhu. Byl to člověk, kterého si Zelenskyj přivedl do politiky sám v roce 2019. Předtím působil jako expert, věnoval se problematice orgánů vymáhání práva. Po roce 2014 se účastnil reformního procesu, který na Ukrajině probíhal. A právě v roce 2019 se dal na politiku. Na kandidátce Zelenského strany Sluha lidu byl na 19. místě, čili poměrně vysoko, vzhledem k tomu, jak dlouhé ty kandidátky jsou, kolik má Ukrajina poslanců. Působil tedy nejdřív v parlamentu a v roce 2021 nahradil ministra vnitra Arsena Avakova. To byl dlouholetý ministr, ve funkci působil už od roku 2014, a jedna z asi nejkontroverznějších postav, která tam byla. Byl to jediný člověk, který přežil období Petra Porošenka a zůstal ve vládě i za Zelenského. V roce 2021 byl nahrazen Monastyrským, což bylo vnímáno především jako upevňování moci Zelenského a jeho bezprostředního okolí.

To znamená Monastyrskyj, mladý, čerstvý politik a asi velký protiklad oproti svému předchůdci Arsenu Avakovovi.
Určitě. A snažil se přinést trošku nové praktiky. Jak říkám, fungování ministerstva za Avakova bylo poměrně problematické. On třeba i relativně záměrně sabotoval různé reformy, které se děly po roce 2014, a byla to velmi problematická postava. Avakov se tam držel tak dlouho, protože to byla skutečně těžká váha v ukrajinské politice. Je spojený s Charkovem a právě jeho zásluhou v Charkově nenastalo to samé co v Doněcku a Luhansku v roce 2014, tedy že ho Rusové tehdy neokupovali. Takže to byl mimo jiné jeden z důvodů, proč tak dlouho v té funkci zůstával.

Monastyrskyj tedy vyrostl do velké osobnosti po Avakovovi. Byl typickým příkladem personální politiky Zelenského, stál za mnoha důležitými akcemi, rozhodnutími a tak dále. Co je pravdy na tom, že právě on oznámil Zelenskému, že Rusové napadli Ukrajinu?
Skutečně to tak podle všeho mělo být. A právě potom, a co Rusko zahájilo invazi, tak byl Monastyrskyj přímo u Zelenského, v těch prvních dnech.

Takže v tomto směru byl skutečně významnou postavou. Byť tedy nepatří, jak jsem už říkal, mezi ten nejužší kruh, který rozhoduje o dění na Ukrajině.

A zároveň byl Monastyrskyj také tím, kdo osobně vedl tu největší výměnu zajatců z Mariupolu za ruské vojáky, takže to byl také velký vyjednavač.
Je to tak. On se věnoval i těmto problémům. A to je právě důvod, proč to bude pro Ukrajinu velká ztráta.

Kromě Monastyrského zemřel při nehodě i jeho první náměstek Jevhenij Jenin. Když mluvíte o tom, že smrt Monastyrského bude velká ztráta, tak smrt jeho prvního náměstka znamená oslabení celého vedení ministerstva vnitra. Jak to zasáhne do fungování Zelenského vlády?
Vzhledem k situaci, která je na Ukrajině a vzhledem k probíhající válce, je to samozřejmě problém. Řešilo se to proto hned ve středu 18. ledna a hned ten den byl jmenován dočasný ministr, kterým se stal Ihor Klymenko. To byl do té doby šéf ukrajinské policie. To je zajímavá volba. Dočasným ministrem se nestal nikdo z náměstků Monastyrského z toho důvodu, že tam nebyli lidé, kteří by byli tak loajální vůči prezidentovi, vůči Kanceláři prezidenta. Byli tam lidé, kteří byli spojeni s předchozími garniturami, s Arsenem Avakovem, a právě proto si vybrali tohoto šéfa policie.

A takto to vypadá na všech ministerstvech, že jsou tam nakombinovaní lidé, kteří nemusí být úplně loajální Zelenskému?
Občas to tak bývá. Tuhle věc se postupně snaží Kancelář prezidenta řešit. Abychom pochopili celý tento systém, tak je důležité vědět, jak to vlastně na Ukrajině funguje. V dnešní situaci de facto vláda podléhá Kanceláři prezidenta. Kancelář prezidenta je místem, kde se rozhoduje o všech klíčových otázkách a vláda de facto jenom daná rozhodnutí vykonává. Takže vláda vlastně není samostatným subjektem. To není věc, která by byla na Ukrajině úplně nová, takto to bylo většinou. V podstatě snad jenom to za vlády prezidenta Viktora Juščenka, který byl slabým prezidentem, měli premiéři výrazně větší sílu. Ale v naprosté většině případů byly vlády ve vleku prezidenta, i když podle ústavy to takto úplně nemá být. Je to tedy věc, která je velkým problémem ukrajinského politického systému a kterou samozřejmě potom prezidenti a okolí prezidenta řeší.

Ještě se znovu vrátím k tomu neštěstí. Říkám si, jestli nebyla chyba čistě z nějakého bezpečnostního hlediska nebo z hlediska protokolů o bezpečnosti nejvýraznějších politických postav té či oné země, že ministr a jeho nejbližší spolupracovníci byli na palubě jednoho vrtulníku?
Může to tak být vnímané. Ono to v tomto směru trošku, byť samozřejmě v mnohem menší míře, připomíná katastrofu polského prezidentského letadla roce 2010. Nicméně je to věc, která třeba v ukrajinských médiích nijak tematizovaná není a zrovna tato otázka se tam neřešila. Ale samozřejmě je možné, že po této letecké katastrofě dojde k přehodnocení některých bezpečnostních opatření a ke změně bezpečnostních protokolů. Ale to jsou vnitřní záležitosti, o kterých se zřejmě nedozvíme.

Všichni Zelenského muži

Pokračujme v tématu, které jste před chvílí nastolil, kdo vlastně řídí, co se děje na Ukrajině, a kdo radí Zelenskému. Protože pokud Monastyrskyj platil, zejména asi na začátku, za osobu blízkou prezidentovi Zelenskémo, tak jeho poradce Oleksij Arestovyč, který rezignoval před pár dny – ten byl jeden z těch nejbližších?
Vlastně to tak úplně není. Oleksij Arestovyč byla taková do značné míry druhořadá postava. Byl výrazný mediálně, ale pokud jde o rozhodovací funkce právě v Kanceláři prezidenta, tak tam nehrál významnou roli. Měl na starosti strategickou komunikaci v oblasti národní bezpečnosti. Byl právě postavou, která vystupovala hodně v médiích.

Takže to je takový náš zkreslený západní pohled? Skutečně jsem si myslel, že jde o jméno spjaté s mnoha důležitými rozhodnutími, právě kvůli tomu, že je často reprodukoval dál do médií.
Přesně tak. On právě ty věci reprodukoval. Byl zodpovědný, jak jsem říkal, za strategickou komunikaci. Byl takovým uklidňujícím hlasem, který uklidňoval Ukrajince, ale na druhou stranu se zase velmi často dopouštěl problematických výroků, které ho nakonec tu funkci poradce stály. A právě ta jeho komunikace, za kterou byl zodpovědný, se postupně stala relativně velkým problémem. Měl Ukrajince za nastalé situace uklidňovat, ale on to dělal velmi problematickým způsobem. Třeba hned na začátku invaze předpovídal, že válka skončí během několika týdnů, což se nestalo. A takových různých výroků měl celou řadu, takže nakonec už byl dost nevhodný v té funkci.

A kvůli jakému výroku teď musel skončit? Co bylo to poslední, to zásadní, co mu zlomilo vaz?
Těch výroků byla celá řada. Vyjadřoval se negativně třeba o ukrajinské kultuře, což vzbudilo velmi silnou pozornost. Kritizoval třeba to, že v ukrajinské armádě slouží ženy, a spoustu podobných věcí. Ale skutečně poslední kapka, to byl výrok o útoku na obytný dům v Dnipru, ke kterému došlo 14. ledna. Tam bylo podle posledních zpráv 45 obětí. A on de facto řekl, že raketu, která zasáhla ten dům, sestřelila ukrajinská protiletecká obrana…

A vlastně z tohoto důvodu, že to ten dům zasáhlo. A to je výrok, který ihned samozřejmě zneužila ruská propaganda. Za ten útok hned obvinila právě na základě Arestovyčových slov Ukrajinu. Jedním z těch lidí, který to takto reprodukoval, byl třeba mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

A tohle byla ta poslední kapka, po které musel Arestovyč odejít.

A pokud Arestovyč měl uklidňovat ukrajinskou veřejnost, tak jak ukrajinská veřejnost reagovala na jeho výroky? A jak teď reaguje na to, že musel odejít?
Původně byl poměrně oblíbený právě díky tomu, že byl takovým klidným hlasem, nicméně postupně právě skrze ty různé kontroverzní výroky byl vnímaný poměrně negativně, a to především v kruhu řekněme aktivistů, novinářů a lidí z občanské společnosti. Tam byl vnímaný velmi, velmi negativně a hlasy po jeho odvolání se tam objevovaly už velmi dlouho. Takže v tomto směru to byla spíš trochu úleva z toho, že konečně odchází.

Co teď bude číst ten je skoro jeden milion sledujících na jeho Facebooku za příspěvky? Kam se dál vrhne, kam se posune jeho kariéra? Ví se to už?
To samozřejmě těžko říct. Zatím se to neví, ale myslím si, že je člověkem, který si nějakým způsobem poradí a zůstane aktivní, minimálně pokud jde o to komentování současného dění, komentování války. A bude se tam objevovat i nadále.

Nezpochybnitelný lídr

Když jsme tu zmínili dvě výrazné osobnosti, to znamená Denyse Monastyrského a Oleksije Arestovyče, kdo vlastně Zelenskému zůstává v jeho blízkém okolí? Kdo je nejdůležitější hlas, na který Zelenskyj skutečně dá, taková jeho pravá ruka?

Absolutně nejdůležitějším orgánem na Ukrajině je Kancelář prezidenta, takže jeho nejbližší spolupracovníci jsou především v Kanceláři prezidenta. Tam došlo k poměrně velké obměně lidí po roce 2019, kdy byl Zelenskyj zvolen. Původně si tam přivedl spoustu lidí ze svojí produkční společnosti Kvartal 95, z doby, kdy ještě působil jako herec. Spoustu lidí, se kterými se znal a kteří mu byli blízcí, ale velká část z nich už odešla, anebo už nehrají příliš významnou roli. Asi úplně nejdůležitější postavou v celém ukrajinském systému, je teď po Zelenském šéf kanceláře prezidenta Andrij Jermak, který původně působil jenom jako poradce v pozadí.

Postupně ale získával čím dál tím větší vliv a byl jmenován šéfem Kanceláře prezidenta, kde se věnuje spoustě témat, včetně mezinárodního vyjednávání, mezinárodní politiky a i vnitřním záležitostem. Jermak je trošku problematický, což souvisí s tím, že Kancelář prezidenta si do značné míry uzurpuje různé funkce, které by měla plnit vláda, například často obchází ministerstvo zahraničí v jednání se zahraničními partnery. Takže dvojka ve státě je právě on, byť je samozřejmě závislý na Zelenském. A v momentě, kdy by Zelenskyj nebyl prezidentem, tak on samozřejmě v tom systému nic neznamená. A třetí postavou, o které se mluví a která je teď Zelenskému nejbližší, je Davyd Arachamija.

To není člověk z Kanceláře prezidenta, ale je to předseda poslaneckého klubu Zelenského strany Sluha lidu a také se o něm mluví, že se právě po ruské invazi hodně vypracoval a je teď člověkem, na kterého Zelenskyj hodně dá a který je mu skutečně velmi blízký.

Když jste zmínil ty tenze mezi Kanceláří prezidenta republiky a vládou, protože si Kancelář uzurpuje některé vládní pravomoci. Myslíte si, že se Ukrajina v době války posouvá z poloprezidentského systému někam k prezidentskému?Samozřejmě za války vliv Kanceláře prezidenta a samotného Zelenského výrazně posílil. Na druhou stranu tady došlo k paradoxu v tom smyslu, že i když skutečně vláda byla výrazně ve vleku Kanceláře prezidenta a sloužila především k tomu, aby vykonávala politiku prezidenta, tak po invazi došlo k situaci, kdy už se prezident nemohl věnovat úplně všemu. A teď oni potřebují, aby vláda také fungovala nějakým způsobem samostatně. Proto došlo i k některým personálním změnám v ukrajinské vládě. Samozřejmě je potřeba, aby ti lidé byli loajální, ve vládě jsou lidé velmi blízcí Kanceláři prezidenta, lidé, kteří předtím působili přímo v Kanceláři prezidenta. Ale je tam teď také snaha o to, aby rozhodovali samostatně, takže v tomto směru se tam nějaká samostatnost paradoxně teď za války objevuje.

Ptal jsem se trošku i z jiného důvodu, totiž jestli má Zelenskyj skutečně necelý rok po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 plnou politickou podporu k obraně země všemi možnými prostředky? A zda podpora jde třeba i od opozice?
Určitě má. Zelenskyj je rok od invaze nezpochybnitelný lídr Ukrajiny. Uznává to i politická opozice. Lidé, kteří ho třeba v roce 2019 nevolili, kteří ho nemají moc rádi, vesměs uznávají, že teď je skutečně člověkem na svém místě a teď ho podporují. Ale samozřejmě v momentě, kdy válka skončí, budou jeho politickými oponenty. To se nevylučuje.

Probrali jsme okolí Zelenského. Pojďme se úplně závěrem věnovat jemu samotnému. Minimálně jednou otázkou. Chtěl jsem se vás zeptat, sledujete na něm ten rok, za tu dobu, co se stal jedním z nejvýraznějších evropských lídrů, nějakou výraznou změnu například ve vystupování?
Určitě je tam vidět změna. On skutečně vyrostl v obrovského lídra. Samozřejmě uměl vždy vystupovat, což souvisí s tím, že byl dříve hercem. Před kamerou působí velmi přirozeně a využíval toho i předtím a vždycky se snažil nějakým způsobem narušovat zaběhlé zvyky. Typicky když se podíváte na jeho novoroční projevy z dřívějších let, tak to nebylo o tom, že by seděl za stolem a něco říkal, ale skutečně se snažil nějakým způsobem oslovit lidi. Tato schopnost komunikace se příliš nezměnila, s tím umí pořád pracovat, ale vyrostl skutečně v takového nezpochybnitelného lídra, a to především svými postoji na začátku invaze, které byly asi i pro vývoj té války naprosto nezbytné.

Zvládl by to všechno ve svých spolupracovníků?
Asi nezvládl. Je tam samozřejmě celá řada lidí, kteří ho podporují, kteří mu pomáhají, ale samozřejmě jakožto symbol a jako postava, která nějakým způsobem sjednocuje Ukrajince, tak asi může v tento moment fungovat jen on.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu dále využity zvuky z NEWS International YouTube, NEXTA Twitter, Guardian News YouTube, RuCz Subs YouTube, UATV English YouTube.