Tuniské venkovanky výrobou košíků živí své rodiny. Dostat výrobky do světa jim pomáhají i Češi
V odlehlých částech Tuniska jsou živitelkami rodin často ženy. Mnozí muži totiž přišli během ekonomického úpadku posledních let o zaměstnání. Tuniské venkovanky se proto vracejí k tradičním dovednostem, aby zajistily živobytí. Z tuhé trávy vyrábí třeba koberce nebo košíky. Aby si vydělaly, potřebují dostat svou produkci dál, než jen do okolních vesnic. A v tom jim pomáhá jeden projekt podporovaný i Českou republikou.
Kavyl nejtužší neboli halfa živí Tunisany ve zbídačeném koutu jejich země. Český botanický název označuje houževnatou trávu, ze které místní ženy odedávna vyráběly leccos. A jeden český projekt jim teď pomáhá dostat tradiční produkci do světa.
Kavyl nejtužší živí Tunisany ve zbídačeném koutu jejich země a místní ženy vyrábějí leccos. Více si poslechněte v reportáží Štěpána Macháčka
„Halfa roste jen na tuniském středozápadě. To znamená tady v Gasrínu, na jih odtud v Gafse, a na západ v Sídí Búzíd.“ Halfa je arabský výraz pro kavyl a Adnán Hilálí vyjmenoval přesně ty tuniské okresy, kde je největší bída, nezaměstnanost, či drogy.
„Halfu se zatím bohužel nepodařilo pěstovat. Je to divoká rostlina, která porůstá opuštěnou, zapomenutou krajinu.“
Adnán Hilálí je duchovním otcem komunitního centra Džabal Samáma. Adnán je herec a básník, ale teď mi ukazuje výrobky z halfy od místních žen, pevnými lany počínaje, přes rohože až po pěkné barevné ošatky a koše velmi moderního designu. Na něm se podílí Chálid Chajátí, grafik z daleké metropole Tunisu.
„Chci tím moderním designem vtisknout řemeslným výrobkům novou podobu. A v téhle chudé oblasti tak dát zdejším lidem schopnost prodat výrobky i jinde.“ Chálid se zároveň snaží místní ženy přimět, aby samy nové výrobky a tvary vymýšlely.
„Vždycky uvažuju tak, aby výrobky byly užitečné i pro moderní lidi. A vybírám pak barvy, aby sedly jejich vkusu. Míváme s místními ženami sezení a necháváme je samotné navrhovat nové věci, aby se to naučily. A můžu říct, že dneska už opravdu samostatně tvoří a vymýšlejí.“
Bahdža s další kolegyní pracují v dílně. Máčí stébla halfy ve vodě, aby byla pružná, a Bahdža z ní vyrábí pěkný vzorovaný koberec. Výrobky už se jim daří prodávat na různých trzích a festivalech na bohatším tuniském pobřeží. Ale podle Adnána, hlavy celého projektu, by se líbily určitě i v evropských buticích. Logistika je ale zatím náročná a drahá.
Komunitní centrum pomáhá
Podle českého velvyslance v Tunisku Jana Vyčítala je podpora komunitnímu centru v této oblasti i drobným příspěvkem v boji proti terorizmu.
„Další část je mládež, která tu nachází prostor pro sportovní ale i kulturní vyžití, je tady keramická dílna, mají možnost tu hrát divadlo, a zase je to alternativa k tomu, aby seděli u telefonů a koukali na youtube, anebo se nechali naverbovat k věcem, které nejsou legální, a které nikdo nechce.“
Z projektu v Džabal Samáma mají užitek desítky místních rodin. I to se ale v téhle nejchudší části Tuniska počítá.
