Děti se narodily za plotem, domov v Sýrii neznají. Po pádu Asada se vrátila jen desetina uprchlíků
Jen zhruba desetina syrských uprchlíků se po pádu Asadova režimu vrátila zpátky domů. Během 13 let trvající občanské války opustilo Sýrii pět miliónů lidí. V největším syrském uprchlickém táboře na Blízkém východě Zátarí v Jordánsku žijí tisíce dětí, které nikdy neviděly svou vlast.
Básim Abú Abdulláh stojí se svými svěřenci, kluky mezi 8 a 15 lety, na umělém trávníku malého fotbalového hřiště. Slunce pálí, teplota se blíží čtyřicítce, ale hřiště stíní velké plachty. „Tuhle sezónu zdejší Villareal vyhrál táborový pohár. A druhá byla Cartagena. Celkem je v táboře 16 mužstev, a ty podporuje 16 španělských klubů,“ popisuje.
Každý tým španělské ligy podporuje jeden tým ligy tábora v Zaatarí. Možná ale právě skončila její úplně poslední sezóna. „Španělé by v projektu pokračovali, my ale nevíme, jaká bude situace tady. Jestli se velká část obyvatel tábora vrátí do Sýrie, nebude už možná dost dětí. Tenhle projekt nebyl jen o fotbale. Naučil kluky spolupráci, rovnosti, spravedlnosti i sounáležitosti,“ říká.
Sám trenér Básim je syrský uprchlík z nedalekého Dar´á. Fotbalový projekt ukazuje, že se tábor v Zaatarí během 13 let své existence proměnil ze zoufalé prašné plochy se stany v městečko s mnoha aktivitami pro děti i pro dospělé. V táboře se narodilo 25 000 dětí.
„Je tu sice vítr, prach, ale z hlediska bezpečnosti jsem si tu jistý. Ale kdybych se teď vrátil do Sýrie, budu v nejistotě, ve strachu. Nenajdu tam práci. Nemám tam dům pro svou novou rodinu,“ říká Miflah Fa´úrí, který v táboře pracuje pro Luteránskou světovou federaci. Na její dobročinné projekty přispívá i Česká republika.
Boje mezi beduíny a drúzy mají už 940 obětí. Syrský prezident oznámil příměří a vyzval k ukončení násilí
Číst článek
Miflah má tři dcery, Maríju, Lanu a Hind. „Všechny tři se narodily už v Jordánsku. Konkrétně tady, v táboře Zaatarí. Moc toho mimo tábor neznaly. Když jsme se jeli podívat do Ammánu, divily se vysokým budovám. Znaly jen kontejnery v táboře,“ vzpomíná.
Miflah mi potvrzuje, jak se tábor změnil a lidé si ho zvelebili. Sám zasadil před lety na dvorek mezi svými kontejnery stromeček. Ten dneska svými mohutnými větvemi poskytuje milosrdný stín celému obydlí. Pro rodinu je strom pojítkem k místu i sobě navzájem. „Ptají se mě takovým tím dětským způsobem. Jedna dcera se mě teď ptala: tati, to si ten strom s sebou vezmeme do Sýrie? Ptají se mě na Sýrii, protože ji neznají,“ říká.
Z tábora je město
Kousek vedle fotbalového hřiště je plechový objekt. Pomáhám do něj přes práh Ahmadovi, který je postižený s jezdí na elektrické tříkolce. „Píšu divadelní hry a krátké scénáře. Jsou to společenská témata, jako jsou sňatky nezletilých, aby byla představení naučná a vzdělávací, ale zároveň zábavná a vtipná,“ vypráví.
Ahmad Abú Hamza se stal legendou v táboře Zaatarí, je to místní režisér a teď si povídáme v provizorním divadle, které je postavené z kontejnerů, jako v podstatě všechno tady v táboře.
„Zpočátku se tu lidi dívali na divadlo jako na ztrátu času, Postupně se to ale změnilo.“ V divadle je padesát nebo šedesát sedaček pro diváky a pódium, takže je to skutečný sál, kde se konají představení.
Ženy v Sýrii musí nosit na veřejných plážích burkiny, rozhodla tamní vláda. Výjimku mají luxusní hotely
Číst článek
„Já jsem přišla do tábora, když teprve začínal. Nebylo tu nic, jen prázdné stany. A teď? Teď jsou tu školy, nemocnice, tržiště. A ze stanů nás přemístili do kontejnerů. Z tábora se stalo naše město,“ říká Álá říká, která sem do tábora přišla, když jí bylo 10. Teď má tři dcery a syna. „Až se situace v Sýrii stabilizuje, vrátíme se. Ale děti, ty se vracet nechtějí,“ připouští.
Malý Walíd to potvrzuje. Ukazuje na Miss Džumánu, učitelku ve zdejší školce, kterou si děti velmi oblíbily. „Vychováváme tu úžasnou generaci. Ty děti vůbec nejsou poznamenané uprchlictvím. Akorát říkají: co je to Sýrie? My jsme Jordánci. Oni cítí, že patří sem. Mají tu kamarády, sousedy, specifická atmosféra. Je tu opravdu silná atmosféra přátelství,“ vysvětluje učitelka.
Syrský uprchlický tábor v Zaatarí si vytvořil specifickou atmosféru sounáležitosti a přátelství. Zatím se do Sýrie vrátila asi pětina jeho obyvatel. Kroku z jistot a vřelé atmosféry tábora do syrského neznáma se tu mnozí bojí.
