Zahraniční tisk o mírové misi v jižním Libanonu
Rezoluce OSN, která přinesla příměří v ozbrojeném konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, byla také voláním po rozšíření mírových jednotek OSN v Libanonu. To se podařilo dosáhnout na včerejší mimořádné schůzce ministrů zahraničí EU s generálním tajemníkem OSN Annanem. Jak komentují zahraničí noviny tento průlom?
Americký deník Christian Science Monitor právě na adresu starého kontinentu konstatuje: "Země, které odmítají diplomatické vztahy s Izraelem, jako třeba Bangladéš nebo Indonésie, svou pomoc přislíbily téměř okamžitě, zatímco nabídka ze strany Evropy přicházela jen velmi váhavě a pomalu. Jedinou evropskou výjimku přitom představuje Itálie."
Hizballáhu se totiž v souvislosti s jeho urputným bojem proti Izraeli podařilo získat tak krutou pověst, že žádný vnímavý premiér nechce vyslat své vojáky, aby dokončili to, co se Izraeli nepodařilo dovést do konce. Dokonce i turečtí generálové se do Libanonu zdráhají poslat příslušníky své úctyhodné armády, konstatuje Christian Science Monitor.
Hlavním váhavcem v otázce rozšíření UNIFILu byla Francie. Důvodem bylo také veřejné mínění. Všímá si toho rakouský der Standard: "O něco více? O něco méně? Nebo přece jenom o něco více?" Tohle se zdá být mottem, podle kterého se francouzský prezident Jacques Chirac snaží stanovit podíl své země na mírových jednotkách v Libanonu.
Podobné výkyvy sice nesou zřetelné znaky Chiracovy spontánní povahy, ale do jisté míry také odrážejí problémy, které s sebou přineslo formování veřejného mínění uvnitř Francie. Jenže právě takové chování oprávněně vzbuzuje otázku, jestli vůbec může fungovat společná evropská zahraniční politika, když politické síly jedné jediné země se nacházejí v tak podivném a zmateném stavu, ptá se der Standard.
Od politiky pojďme teď na nepolitické stránky zahraničních novin. Příliš mnoho obětí, které s sebou přináší pokusy o zdolání Mont Everestu, má na svědomí nedostatečná informovanost, píší dnešní britské Timesy. Citují tak slova jednoho lékaře, kterému se v květnu podařilo pověstný vrchol zdolat.
Lidé na Everestu neumírají proto, že by jim chyběly například zkušenosti. Největší chybou je naprostý nedostatek informací. Jenom v letošním roce při pokusu o výstup na Everest zemřelo patnáct lidí, což je nejvíce od roku 1996. Na každých deset úspěšných pokusů o zdolání této mety tak připadá jedno úmrtí.
Největší riziko představuje podceňování výškové nemoci, která je přímou příčinou úmrtí mnoha obětí. Lidé by při takových výstupech měli daleko více myslet na své zdraví, a ne pouze na vlastní výstup, varují Timesy.
Zahraniční deníky se také zabývají stále palčivějším tématem obezity dětí. Problémy existují prakticky ve všech vyspělých zemích. Kde je ale situace nejvážnější?
Co se týče Evropy, zřejmě ve Velké Británii. Ne sice právě nyní, ale v blízké budoucnosti. Jak informuje dnes britský deník The Independent, do čtyř let mají mít na ostrovech dvanáct milionů obézních obyvatel. Británie se pomalu, ale jistě mění v národ tlouštíků.
Britská vláda vyzvala proto rodiče, aby ke stravování svých dětí přistupovali velmi obezřetně. Pokud nedojde k zavedení jistých preventivních opatření, bude v Británii v roce 2010 jeden milion obézních dětí.
Klíčovou součástí jakéhokoliv programu, který má za cíl účinnou změnu životního stylu, je stará známá věc: "Lidé si musí uvědomit, že je třeba udržovat rovnováhu mezi kaloriemi, které přijímají a které vydávají," uzavírá The Independent.
