Zahraniční tisk pochybuje o americké vojenské pomoci Tchaj-wanu
Zahraniční noviny se dnes zajímají o největší prodej amerických zbraní Tchaj-wanu za posledních několik let, o výsledky voleb v Černé Hoře a situaci na Balkánu, pozici izraelského premiéra Ariela Šarona.
O prodeji největšího balíku amerických zbraní Tchaj-wanu za posledních deset let píše dnešní The Washington Post. Ačkoliv Bush odmítl prodat Tchaj-wanu zbraně vybavené radarovým zařízením Aegis, Spojené státy dodají na ostrov ponorky, torpédoborce a protiponorková letadla. Chtějí tak pomoci Tchaj-wanu bránit se proti možnému útoku Číny nebo proti čínské blokádě. Jde o největší dodávku zbraní na ostrov od doby, kdy Bushův otec prodal Tchaj-wanu 150 stíhacích letounů F-16. Chování Washingtonu však znovu rozezlilo Čínu. Čínský velvyslanec v USA k tomu poznamenal: Čínsko-americké vztahy se dostaly na scestí. Pokračující prodej vyspělých zbraní na Tchaj-wan ohrožuje bezpečnost Číny, její suverenitu a povzbuzuje separatistické hnutí na čínském ostrově.
Australský Sydney Morning Herald cituje jednoho z představitelů Bílého domu, podle kterého může Čína snížit šance Tchaj-wanu na získání radarů Aegis, pokud Peking přestane být vojensky tolik agresivní. Dnes se však Čína oprávněně obává, že by si Tchaj-wan pomocí americké technologie vybudovat protiraketový obranný systém.
Jak dodává britský Guardian, Amerika tak opět zvyšuje schopnost Tchaj-wanu bránit se proti útoku čínského námořnictva a ponorek v tchajwanské úžině. Hongkongský Standard pak na adresu Tchaj-wanu poznamenal: Ostrov každoročně usiluje o nákup moderních amerických zbraní, což samo o sobě je zdrojem napětí americko-čínských vztahů. Letos však předložil dosud nejdelší nákupní list. Uzavřený obchod ještě zkomplikuje jednání o nedávném střetu amerického výzvědného letounu a čínské stíhačky nad Jihočínským mořem.
Německý deník Die Welt komentuje situaci na Balkáně na pozadí nedělních voleb v Černé Hoře. Chci svou zemi osvobodit od 'bělehradské diktatury', prohlašoval černohorský prezident Milo Djukanovič těsně před parlamentními volbami. Zdá se, že poněkud zaspal dějiny, neboť srbský diktátor byl už před časem svržen, jeho režim se rozpadl a Bělehrad se potýká s výstavbou nové společnosti. Djukanovič ovšem patří k poraženým v bělehradské říjnové revoluci, k těm, kdo byli v porevoluční eufórii vytlačeni na okraj a kdy sympatie Západu platily novému Srbsku, vítězům nad systémem Slobodana Miloševiče.
Djukanovič s trpkostí zjistil, že demokracie je relativní. Za Miloševiče byl Západem považován za nositele nadějí, ... přestože jeho moc byla založena na pašerácké ekonomice a byla neméně mafiózní než ekonomika Miloševičova - ale to se pokládalo za podružné. Teď bojuje Djukanovič za své přežití a zdá se, že by mohl zažít oživení a uskutečnit svůj cíl: nezávislost Černé Hory, o níž má národ rozhodnout v referendu. Jeho protivníci vyrukovali s heslem, že Djukanovič je poslední diktátor Evropy. Slovo diktátor je však na Balkáně relativní pojem - stejně jako demokracie.
Francouzská Liberation na pozadí nejnovějších incidentů na Blízkém východě uvádí, že izraelský premiér Ariel Šaron, který v minulosti zavedl izraelskou armádu do bažin jižního Libanonu, už nevěří ani vlastním slovům. Jen se tak tváří, protože je zajatcem vlastní legendy a nejextrémnějších jevů své vládní koalice.
Španělský El Periodico de Catalunya bez obalu napsal, že volba Ariela Šarona do funkce izraelského premiéra byl omyl. Šaron bude zakopávat o stejné kameny jako jeho předchůdci. Uzavřením palestinských území se mu terorismus zastavit nepodaří, vlastní ekonomice tím způsobí nesmírné škody a zoufalství Palestinců dále zvýší. Pobouření Izraelců nad slepým násilím a teroristickými útoky Palestinců je pochopitelné. Mír nelze získat vojenskou silou nebo vynutit hospodářským nátlakem. Izraelci budou muset pochopit, že jediné řešení je ve vzájemném soužití.
