V červenci roku 1995 v bosenském městě zavraždili členové vojska Republiky srbské přes 8 tisíc muslimských mužů a chlapců. Stovky těl obětí doposud jejich pozůstalí hledají, aby je mohli pohřbít.
Hlavním problémem, souvisejícím s verdikty trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, jsou nacionalistické narativy jednotlivých zemí, které si jeden každý rozsudek z Haagu vykládají po svém.
Celkový počet obětí srebrenického masakru, který Mezinárodní soudní dvůr OSN označil za genocidu, se dodnes jen odhaduje, nejčastěji se hovoří o 8000 mrtvých.
Za poslední rok ztotožnilo identifikační středisko v severobosenské Tuzle ostatky 140 zavražděných. Většina rodin ale nesouhlasila s pohřbem, protože těla často nejsou kompletní.
Bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić svým odvoláním u mezinárodního tribunálu v Haagu dosáhnul pouze zpřísnění původního rozsudku z roku 2016.
Radovan Karadžić byl obžalován z válečných zločinů a genocidy v Bosně v první polovině 90. let. Agendu původního soudu převzal justiční orgán nazvaný Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály.
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii před dvěma lety odsoudil Karadžiče k 40 letům vězení za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané během války v Bosně.
Obžaloba Tintora obsahovala osm bodů a obecně se týkala systematických útoků spáchaných od dubna do konce července 1992 vůči nesrbskému obyvatelstvu sarajevského předměstí Vogošća.