Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Jiří Pradáč onemocněl v Terezíně úplavicí, trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a průjmy. Po několika dnech na ošetřovně se zesláblý vrátil do pracovní jednotky.
Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155 000 Židů z celé Evropy. Odhaduje se, že v důsledku stresu, hladu a špatných ubytovacích podmínek zemřelo v ghettu 35 000 lidí.
„Táta šel do Osvětimi, ale náhodou si zachránil život. Čekali na selekci a někdo do něj prý drcnul a řekl mu: ‚Zahoď brejle!‘ Protože, kdo měl brýle, tak šel hned do plynu!“ vzpomíná Jiří Hála.
V roce 1939 se Arnošt a Bedřiška Schwarzbartovi rozhodli ochránit svého patnáctiletého syna a poslali ho do Dánska. Přesto se Otto dostal do Terezína, válku ale přežil.
Terezínská tryzna odkazuje na prohlášení, ve kterém osvobození vězni z koncentračního tábora Buchenwald přísahali, že budou připomínat válečné události, dokud nezmizí všechny kořeny nacismu.
Čtyři z deseti neznámých tváří na fotografiích v Albu GT už mají jméno, ostatním jsou odborníci na stopě. Jejich příběhy plánuje Památník Ticha odvyprávět na velké výstavě.
První židovský transport vezl 342 mužů. Tvořili Aufbaukommando (neboli komando výstavby) a měli za úkol začít připravovat nové ghetto v protektorátu Čechy a Morava na brzký příjezd tisíců lidí.
„Přišla jsem jedním z prvních transportů. Bylo mi 12,“ Helga Hošková Weissová strávila v terezínském ghettu téměř tři roky. Na podzim 1944 ji spolu s rodiči nacisté deportovali do tábora Osvětim.
Hudba bude hrát ve filmu hlavní roli. „Martina je houslistka, která miluje hudbu, a se svým přítelem se dostane do koncentračního tábora v Terezíně,“ přibližuje herečka Dominika Morávková.
Unikátní snímky vznikly za 2. světové války přímo uvnitř terezínského ghetta. Historici z Památníku Ticha, Židovského muzea v Praze a Památníku Terezín dál pátrají po totožnosti lidí na fotografiích.
Před 77 lety vyvraždili nacisté v Osvětimi skoro 4 tisíce československých židů z takzvaného terezínského rodinného tábora. Muže, ženy i děti zplynovali v noci z 8. na 9. března 1944.
Historička Anna Hájková o své knize Poslední ghetto: Každodenní historie Terezína v rozhovoru pro Radio Prague International říká, že ji zajímala hlavně společenská hierarchie ghetta.
Publikaci The Last Ghetto (Poslední ghetto) s podtitulem Každodenní historie Terezína napsala Hájková s využitím dokumentů z 99 archivů na třech kontinentech.
Židovská rodina Bedřišky Winklerové žila v Miroslavi, jež se po „Mnichovu“ stala součástí třetí říše. Po letech obtížného života uprchlíků v Brně všechny čekal jeden z prvních transportů do Terezína.
„Věděli jsme, odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny, kde jsme se narodili, kde bychom chtěli být. Ale kde byl domov? Nikdo nás neočekával, nikdo nepřežil,“ vzpomínala Ilse Reiner-Eichnerová.
Francina válka je poutavou a osvětlující knihou memoárů mladé pražské ženy, která prošla několika koncentračními tábory, ale shodou okolností se jí podařilo holokaust přežít.
Hitlerův aparát chtěl návštěvu propagandisticky využít, proto ji povolil a dobře se na ni připravil. Výsledkem velkého divadelního představení pro příznivě naladěné diváky byla skandální zpráva.
Dopisy, úřední dokumenty, ale i různé další předměty našel v sutinách na půdě majitel domu. Historici je považují za výjimečné právě tím, že pochází přímo z Terezína a je jich velké množství.
Paní Doris Grozdanovičová se narodila v Jihlavě, část dětství ale prožila v Brně. Tam na vlastní kůži zažila příchod Němců a dopad protižidovských Norimberských zákonů.
Hrůzy nacismu musíme stále připomínat a říkat o nich budoucím generacím. V hlavním projevu letošní Terezínské tryzny to řekl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO).
Posádka lodi Sojuz přistála u Mezinárodní vesmírné stanice. Americký astronaut Adrew Feustel s sebou přivezl i Krtečka a kopie obrázků z časopisu Vedem, který vydávali chlapci v terezínském ghettu.
Astronaut Andrew Feustel s sebou do vesmíru vynesl kopie dvou obrázků Petra Ginze. Jde o kresby, které čtrnáctiletý chlapec publikoval v časopise Vedem během pobytu v terezínském ghettu.