Česko by mohlo prodělat na sjednocení podnikových daní v Evropě
Česko nesmí připustit sjednocení podnikových daní v Evropské unii. Shodli se na tom ekonomové oslovení Radiožurnálem. S návrhem na jednotný daňový základ pro podniky přišli na nedávné schůze evropských lídrů v Bruselu Němci a Francouzi. Podle nich by to přispělo k odstranění rozdílů mezi ekonomikami v eurozóně. Jednotný daňový základ by určoval, z čeho podniky odvádějí daň a jaké položky si třeba můžou odečíst.
K návrhu by se podle Němců a Francouzů mohly připojit i státy s vlastní měnou jako je Česko. I my navíc euro jednou podle platných smluv musíme přijmout. Podle analytika Raiffeisenbank Aleše Michla by ale sjednocení daňového základu znamenalo ránu pro český průmysl, na kterou by doplatily stovky tisíc obyčejných lidí:
„Řada lidí žije v regionech a hlavním zaměstnavatelem tam jsou průmyslové firmy. Tam se vytváří nejvíce pracovních míst. Firmy jsou jak české, tak ze zahraničí. Kritérium, aby tady firmy byly, není jen daňová sazba. To je jen jedna z pěti důležitých věcí. Pokud bychom ji měli jednotnou, naše konkurenční výhoda mizí.“
Stejně to vidí i Lubomír Lízal z Institutu CERGE-EI a od zítřka nový člen Bankovní rady České národní banky. Zdůrazňuje, že po sjednocení daňového základu by do Česka pravděpodobně přestaly přicházet nové zahraniční firmy:
„V okamžiku, kdy máme třeba poněkud horší právní systém, ale výhodný daňový systém, tak firmy v Česku zůstanou. V okamžiku, kdy budeme mít stejný daňový systém jako Německo, tak firmy půjdou do Německa, protože německý právní systém je mnohem předvídatelnější.“
Česká ekonomika by tedy na sladění základu pro podnikové daně napříč Evropou výrazně prodělala. Téměř určitě by to totiž neznamenalo nízké, ale naopak vyšší daně než dosud. Podniky by se prostě musely vyrovnat s další zátěží. A kvůli tomu by samozřejmě vytvořily míň pracovních míst. Nezaměstnanost přitom už v Česku kvůli krizi docela citelně stoupla.
Rána nejen pro Česko
Zastánci jednotného daňového základu ale namítají, že jeho sladění by podnikům přineslo zprůhlednění pravidel a snížení nákladů na byrokracii. S tím Lubomír Lízal nesouhlasí:
„Pro tu firmu by to usnadnění nebylo, protože ona právě toho, že se náklady dají v různých zemích uznávat různě, velmi dobře využívá. Je to spíš vedeno opačnou snahou, tedy znemožnit firmám daňovou optimalizaci a přesun do zemí, které jsou daňové výhodnější.“
Snaha firem co nejvíc ušetřit na daních se nám nemusí líbit. Jenže jsou to právě podniky, které tvoří základ ekonomiky a vytvářejí pracovní místa. Pokud se nebude dařit jim, bude strádat celé hospodářství.
Aleš Michl v této souvislosti připomíná, že zvýšení daňové zátěže by nebylo ranou jen pro Česko, ale pro jakoukoliv další zemi Evropské unie. Platí to hlavně o těch ohrožených dluhovou krizí, jako jsou Řecko, Portugalsko nebo třeba Španělsko.
„Čtyři tamní továrny mají stejnou produktivitu práce jako jedna továrna v Polsku.“
Stejný daňový základ, a tedy zvýšení daní, by prostě poškodilo celou Evropskou unii. A to si její členové i při vědomí obrovského hospodářského růstu v Asii podle ekonomů nemůžou dovolit.
