Stříbrné nanočástice mají antibakteriální účinky a používají se v celé řadě výrobků od ponožek po obvazy. Víme, že pokud se nanočástice dostanou do odpadních vod, mohou snížit aktivitu bakterií, které z vody odstraňují amoniak. Výzkum dopadu nanočástic na prostředí však zatím probíhal převážně v laboratoři, kde vědci sledovali jen jeden druh mikroorganismu nebo rostliny. Vědce z Duke University zajímalo, jak budou experimenty probíhat v realističtějších podmínkách pod širým nebem.

Kal z odpadní vody se stříbrnými nanočásticemi použili k pohnojení venkovních květináčů s rostlinami. O dva měsíce později už byly populace půdních bakterií mnohem chudší, než v květináčích ošetřených obyčejným kalem. Aktivita enzymů, které rozkládají organickou hmotu, byla v květináčích s nanočásticemi nižší o 34 %. Vědci také plynovou chromatografií měřili množství plynů, které mikrobi produkují. Výsledky ukázaly, že z květináčů s nanočásticemi uniká asi čtyřikrát více skleníkového plynu oxidu dusného. Ve velkém měřítku by to podle vědců bylo dost zneklidňující – především proto, že pokud se oxid dusný dostane až do stratosféry, rozkládá ozónovu vrstvu. Raději bychom proto měli doufat, že se nanočástice budou držet našich ponožek a do přírody uniknou jen výjimečně.

Zdroj: NewScientist

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít