„Já jsem člen Sokola. Asi už tak od pětasedmdesátého roku jsem pravidelně chodil cvičit, protože jsem cvičil na sletu.“ Jednaosmdesátiletý Vladimír ve sportovním tričku, teplákách a bílých cvičkách už se pomalu protahuje. Je krátce po desáté hodině dopoledne a ve vršovickém Sokole začíná hodina kondičního cvičení pro seniory.

Vede ji instruktorka Eva Maršálková. „Vždycky si je postavím, řeknu na začátku hodiny, nebo když jsou tady poprvé, že budou cvičit to, co můžou, ale neulejvat se,“ vysvětluje.

Tři ženy a jeden muž pomalu rozehřívají svaly. V rytmu hudby podupávají na místě a přidávají ruce jako při chůzi. Cvičitelka drží tempo. Ne každý ale zvládne složitější krokové variace. Když dojde na takzvaný "vé step", vypadá to jako v tanečních. Někdo krokuje polku, jiný mazurku. Zápal pro pohyb je ale obdivuhodný.

„Opravdu jsou úžasní. A musím říct, že když jsem začínala cvičit se seniory, byli na tom prachbídně. A je to na nich obrovsky moc moc vidět, jak se zlepšují,“ chválí své svěřence cvičitelka.

Dvacet minut ostřejšího tempa střídá klidnější protahování a posilování na podložce. Hlavně dámy zvládají bez problémů předklony, až se rukama dotýkají země. Eva Maršálková předvádí dosed na paty.

Pan Vladimír zavírá oči, tenhle pohyb hodně bolí. „Je to pro mě náročné, musím se přiznat, že se mi moc nechce. Snažím se cvičit poctivě, a potom to všecko bolí, že jo“ přiznává.

Pohyb i společenské vyžití

„Druhý aspekt tohoto cvičení je, že se dostanou mezi lidi, mezi vrstevníky, popovídají si. A dokonce si myslím, že tam občas byla nějaká hospůdka,“ říká cvičitelka Eva Maršálková. Stačí po hodině nahlédnout do šatny, kde dámy živě diskutují.

„Mám tam fotky od tří čtyř let v sokolském kroji, pak ještě jako dorostenka. Takže já úplně na stará kolena se prostě vracím a hrozně ráda a šťastná. Naplňuje mě to,“ říká jedna z nich. „Já chodím pravidelně, je to uvolnění, navození dobré nálady, fyzicky i psychicky,“ dodává další.

Pravidelný pohyb v každém věku je podle Ivy Holmerové z pražského Gerontologického centra důležitý. „My se strašně málo hýbeme. My bychom měli hledat takové přirozené formy pohybu, které jsou součástí naší každodennosti,“ tvrdí Holmerová.

V Česku se pravidelně hýbe jen pět procent lidí, ve Švédsku sportuje každý třetí člověk. Senioři z vršovického Sokola si tak zaslouží velký respekt a obdiv.

Petra Benešová, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít