Osmdesát procent vysokoškoláků trpí prokrastinací. Chorobné odkládání úkolů a povinností způsobuje chronický stres a v krajním případě může vést až k těžkým depresím.

2:23 13. října 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lehkou formu prokrastinace zažije každý člověk. Pokud se ale kvůli ní začne hroutit osobní život nebo pracovní kariéra, je čas navštívit odborníka.

„Mám problém s odkládáním věcí, protože jsem seriálový nadšenec, takže třikrát čtyřikrát do týdne sjíždím nějaký nový seriál a mám vždycky špatný pocit, když nevidím nejnovější díl. Tohle je problém z hlediska organizace času, protože odkládám různé práce, abych se mohl podívat na další nový díl. Odkládám to do nekonečna,“ svěřuje se Vojtěch, který studuje žurnalistiku v Praze.

Rozhodně není líný. Líný člověk totiž nic dělat nechce a je s takovým stavem spokojený, vysvětluje Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace:

„Prokrastinátor chce věci dělat, ví co má dělat, dokonce má nějaký svůj plán. Ví, že musí věci udělat, ale nedokáže do toho sám sebe dokopat. Právě díky tomu má výčitky. Prokrastinace je vždycky spojená s pocitem selhání, s pocitem frustrace a negativními emocemi.“

Pro člověka je přirozené, že občas odkládá nepříjemné věci. Pokud se ale problém prohlubuje, měli bychom vyhledat odbornou pomoc. „U studentů to obvykle poznáváme tehdy, jestliže to je už druhá nebo třetí vysoká škola, kterou nejsou schopni dodělat. To znamená, že se přihlašují, dostanou se a následně nejsou schopni dodržovat běžný rámec věcí,“ vysvětluje přednosta kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michal Miovský.

„Velmi často se to začne projevovat i v osobním životě. Člověk neprokrastinuje v tomto ohledu obvykle jen v práci nebo ve škole, ale velmi často začíná prokrastinovat i v dalších oblastech,“ dodává Miovský.

Jak přemoci chorobné odkládání úkolů?

Lékaři řadí prokrastinaci mezi civilizační poruchy, protože dnešní doba na nás klade vyšší nároky. Petr Ludwig doporučuje začít pravidelně plnit malou část úkolu a vytvořit si postupně návyk:

„Návyk se vytvoří asi po dvaceti až třiceti opakováních. Takže si třeba říct, že kdyby člověk chtěl psát diplomovou práci nebo se učit do školy, že si přečte třeba dvě stránky, nebo že napíše jeden odstavec do diplomové práce. Je to lepší než to nechávat na poslední chvíli a pak to třeba nezvládnout vůbec.“

V žádném případě podle něj ale neplatí, že nejlépe člověk pracuje pod tlakem a na poslední chvíli.

Zuzana Petráňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít