Společnost CARE bojuje za práva žen v chudých zemích. Klíčem je pro ni vzdělání
Tvoří polovinu obyvatelstva světa, odpracují dvě třetiny všech pracovních hodin na světě, ale vydělají jen třetinu celosvětových příjmů a vlastní méně než dvě procenta země. O kom je řeč? O ženách. Nezisková organizace CARE dnes pořádá panelovou diskusi s názvem Proč je těžké být ženou.
Podle viceprezidentky představenstva CARE Andrey Wagner-Hager mají obtížnou existenci chudé ženy v nerozvinutých zemích:
„Máme 1,3 miliard lidí, kteří žijí ve velice chudých podmínkách, mají 1,25 dolarů za den. Z toho je 70 procent žen a dívek a 70 procent z nich žijí v Africe a v jižní Asii.“
Špatný přístup ke vzdělání a právům mají ženy v tradičních chudých společnostech, náboženství zde však nehraje hlavní roli. Vzdělání je přitom klíčem k rozvoji společnosti.
O obtížné situace žen v některých částech světa hovořila ve Světě o osmé viceprezidentka CARE Andrea Wagner-Hager
„Lidé, kteří umějí číst, psát a počítat, se lépe učí o tom, jaká mají práva. Potkala jsem spoustu žen, ale i mužů, kteří nevěděli, že mají nějaká lidská práva, že mohou odmítnout sňatek, že je možné žít i po rozvodu. V řadě zemí jsou rozvedení lidé vyřazeni ze společnosti. Mnohde jsou zvýhodněni muži, ale celá řada žen si neuvědomuje, že mají nárok na nějakou pomoc a na vzdělání. My se snažíme toto změnit,“ upozorňuje Wagner-Hager.
Společnost CARE pomáhá ženám v afrických zemích, jako jsou Etiopie, Tanzánie, Zanzibar, ale 15 let i v Afghánistánu. Tam se snaží poskytnout základní vzdělání dívkám na venkově a v nedostupných oblastech.
Andrea Wagner-Hager popisuje zejména úspěchy s domácím vyučováním: „V regionech Indie, Afghánistánu i Pákistánu není běžné, aby dívka chodila do školy, vzdělání není vnímáno pro dívky jako nutnost. A dívky, které chodí do školy, jsou často napadány a je pro ně bezpečnější zůstávat doma. Proto se snažíme poskytovat vzdělávání na úrovni základní školy doma. Poskytujeme jim knihy, učitele. Normální docházka trvá čtyři roky, ale naše vzdělávání je kvalitnější a trvá dva roky. Potom mnoho dívek postupuje do dalšího vzdělávání a pro nás je velkým úspěchem, že umějí číst a psát.“
