Člověk a šimpanz sdílejí víc než 95 % genetické informace. Při hledání rozdílů, které z nás dělají lidi, zvolil tým genetiků ze Stanfordovy a Pennsylvánské státní univerzity vcelku neobvyklý přístup. Hledal totiž úseky DNA, které šimpanzi vlastní, ale které z našeho genomu během evoluce zmizely. Vědcům se podařilo najít celkem 510 takových chybějících úseků. Naprostá většina z nich chybí v nekódující DNA a výpadek nemá žádný praktický význam, ale našlo se i pár výjimek. Nekódující úseky DNA, které leží v těsné blízkosti genů, totiž mohou regulovat jejich funkci.

Jedna chybějící sekvence například leží velmi blízko genu, který kóduje receptor pro mužské pohlavní hormony androgeny. A právě kvůli tomuto výpadku regulační DNA lidé postrádají jak hmatové vousky na obličeji, tak ostny na špičce penisu. Ty jsou obvyklé nejen u šimpanzů, ale i dalších druhů savců a tvoří je bílkovina keratin čili materiál, ze kterého jsou například nehty a rohy. Právě tyto ostny jsou příčinou další „lidské“ odlišnosti – dlouhého milování. Jsou citlivé na dotek a fungují jako dráždilo, které zkracuje dobu pohlavního styku. Muži je nemají a doba styku potřebná k vyvrcholení je proto delší než u šimpanzů. Vědci spekulují, že delší milování bylo jedním z faktorů, které lidstvo směrovaly k dlouhodobým a dokonce monogamním vztahům.

Zdroj: Nature, ScienceDaily

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít