Židé večer zapálí první svíci na chanukových svícnech. Začíná svátek světel
Po západu slunce začnou oslavy židovského Svátku světel, známého jako chanuka. Židé po osm dní rozsvěcejí svíce na chanukovém svícnu, aby si připomněli zázrak, ke kterému podle pověstí došlo při znovuzasvěcení chrámu před dvěma tisíci lety v době povstání Makabejských.
Jeruzalémský chrám byl znesvěcen pohanskou bohoslužbou syrsko-helénistických vládců. „Při znovuzasvěcení chrámu bylo třeba znovu zapálit sedmiramenný svícen zvaný menora. Bylo málo oleje, pouze na jeden den, ale stal se zázrak a tento olej vydržel na osm dní. Proto se chanuka slaví osm dní,“ vysvětluje Helena Bönischová z Židovského muzea v Praze.
„Každý den svátku se zapaluje na svícnu jedna svíce,“ dodává Dáša Juráňová, která organizuje oslavy chanuky v Třebíči. „Menora chanuka se umísťuje do ona na viditelné místo, aby bylo vidět, že rodina chanuku slaví, že svítí, že tradici dodržují.“
K oslavám neodmyslitelně patří smažené pokrmy, sladké i slané. Jídla připravovaná na oleji symbolicky odkazují právě k legendě o zázraku v Jeruzalémě. Oblíbené jsou zejména koblihy, palačinky a bramboráky.
Svátkům se někdy nesprávně říká židovské Vánoce, ve skutečnosti s nimi ale obsahově nemají nic společného.
„Je pravda, že v zemích mimo Izrael je zvykem, že děti na Chanuku dostávají malé dárečky každý den, ale to je jenom z toho důvodu, aby jim nebylo líto, že vlastně nežidovské děti dostávají dárky na Vánoce, ale není to zvyk, který by měl cokoliv společného s chanukou,“ říká Helena Bönischová.
Židé se mají během Chanuky radovat a veselit, do oslav se proto zapojují také děti. Tradiční chanukovou hračkou je například drejdl, čtyřstranný předmět připomínající českou káču.
„Na každé straně je jedno písmenko z hebrejské abecedy. Písmenka mají své významy, jedno znamená třeba – nebereš nic, bereš půlku... Děti když sedí, tak s káčou točí a záleží, co jim padne. Hrají to většinou s oříšky nebo s penízky a je u toho vždycky velká legrace,“ přibližuje Dáša Juráňová.
