Češi tápají při uzavírání půjček, potvrzuje průzkum Univerzity Karlovy
Znát svého věřitele, vědět za kolik si půjčuji a jaký to bude mít dopad na můj rodinný rozpočet – to jsou tři základní pravidla, jak poznat bezpečný úvěr. Češi ale na trhu se spotřebitelskými půjčkami stále tápají. Téměř devadesát procent z nich se totiž vůbec nevyzná ve smlouvách, které podepisují. Upozornila na to studie Univerzity Karlovy s názvem Navigátorem bezpečného úvěru.
Na nedostatečné přečtení podmínek úvěrové smlouvy doplatila i třicátnice Johana. Ta si před šesti lety půjčila kvůli tíživé rodinné situaci dvacet tisíc, nakonec zaplatila až několikanásobně tolik.
„Vzhledem k tomu, že jsem byla ještě hodně mladá a vzhledem k té rodinné situaci jsem tu smlouvu až tak příliš neřešila, protože na mě bylo tlačeno ze všech stran, abych to podepsala, že to splatíme. Pak až teprve, když jsem povolovala inkaso, jsem zjistila, že si ta společnost může strhávat až sedminásobek té jedné splátky, kterou já mám zaplatit jako penále, že jsem tu jednu částku nezaplatila, plus tam byla ještě procenta z každého dne prodlení,“ vzpomíná.
Příspěvek o studii mapující zadluženost Čechů připravili Martina Spěváčková a Petr Sehnoutka
Podle ředitele Poradny při finanční tísni Davida Šmejkala si nejčastěji půjčují lidé okolo třiceti let se středním a nižším vzděláním. Většinou si berou úvěry na vybavení domácnosti, dovolenou nebo kvůli dítěti. Když pak přijde nečekaný výdaj jako oprava auta nebo dokonce ztráta zaměstnání, dostávají se dluhové pasti.
„To všechno může způsobit, že náš rodinný rozpočet musí velice rychle změnit velikost jednotlivých položek a na splátky prostě nezbývá,“ upozorňuje.
Až 35 000 lichvářů
Trh spotřebitelských půjček už druhým rokem mapuje studie Navigátor bezpečného úvěru, na které spolupracují i odborníci z Univerzity Karlovy.
Ti varují, že v Česku může působit až 35 tisíc nekalých společností a lichvářů. Podle autorů průzkumu nejméně rozumí podmínkám úvěrů lidé na severu Čech, nevětší finanční gramotnost pak naměřili v Praze a Středočeském kraji.
Autoři studie doporučují, aby se Češi učili rozumět podmínkám půjček už od školního věku. Dalším pravidlem je pak nepodepisovat smlouvu přímo na ulici a prostudovat si podmínky půjčky v klidu doma.
O výsledcích zprávy Navigátor bezpečného úvěru 2012 mluvil na Rádiu Česko Petr Teplý, výzkumný pracovník Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
„Tradičně dobře se umístily velké bankovní domy. Ale ukázalo se také, že velmi dobrých výsledků dosáhly takzvané značkové nebankovní společnosti, které se výsledným indexem bezpečnosti vyrovnaly některým bankovním domům. Dochází tedy k určité konvergenci,“ říká Petr Teplý, výzkumný pracovník Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Celkem jsme zkoumaly 64 úvěrů od 43 poskytovatelů. U každého poskytovatele jsme zkoumali 14 kritérií, která jsme rozdělili do tří hlavních oblastí, které odpovídají naší definici bezpečného úvěru. Jsou to kvalita věřitele, parametry úvěry a pochopení důsledků splácení úvěru,“ vysvětluje Teplý.
Studie ukázala, že čeští dlužníci se musí u bankovních půjček vypořádat s vyššími úvěry než je běžné v eurozóně. Češi přitom své dluhy ve srovnání s Evropou splácí celkem spolehlivě.
„Vysvětlujeme si to tím, že je nízká konkurence na bankovním trhu, a dalším důvodem je nízká flexibilita českých klientů. Ročně pouze méně než pět procent klientů v Česku změní banku,“ dodává Teplý.
Nejde jen o úrok, ale i o poplatky
Obecně je lichva hrubý nepoměr vzájemného plnění. To se týká hlavně výše úroku. Podle českého zákona je lichva trestný čin, zákon ale nestanovuje žádnou procentuální hranici, od které by půjčka byla považována za lichvu. Dá se tedy vycházet pouze z rozhodnutí soudů.
Nejvyšší soud České republiky v jedné kauze rozhodl, že sazba úroku 70 procent a více ročně bude takovým hrubým nepoměrem. V jiném rozhodnutí soudu se píše, že ujednání přesahující téměř čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby bude v rozporu s dobrými mravy.
Pokusy nějak označit lichvu se ale v Česku objevily před několika lety v souvislosti s lichvou mezi Romy. Politici navrhovali určit hranici, návrh ale neprošel ani vládou.
V některých státech hranice lichvy stanovena je, například jako procentuální odchylka od průměrných tržních úroků. Stropy fungují například na Slovensku, v Polsku, ale také ve Francii nebo v Itálii.
Ve Švýcarsku je to pevný limit, maximální hranice u spotřebních úvěrů je 15 procent. Pro dlužníka jsou často stejně důležité různé poplatky, které mohou tvořit velkou část zátěže. Lichva je problémem hlavně těch, kteří neumí odhadnout následky půjček s vysokými úroky.
