Doktor z Gazy: Musím odejít. Tohle je horší než hladomor. Lidé začínají šílet, není tu budoucnost

Gaza 16. července 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lékaři varují, že největší fungující nemocnice v Gaze – Násirova nemocnice v Chán Júnisu – čelí katastrofě. Informovala o tom BBC. Izraelská armáda v této oblasti provádí vojenské operace a tvrdí, že cílem je zničení teroristických hnízd. Jste ve spojení s lékaři z Násirovy nemocnice? Můžete potvrdit informace, které zveřejnila BBC?
Jak jste zmínil, Násirova nemocnice je jednou z největších zbývajících nemocnic v Pásmu Gazy, nachází se na jihu enklávy. Vím, o čem informovala BBC. Naši kolegové na místě – doktoři, záchranáři – ale na vlastní oči žádné ozbrojence neviděli. Samozřejmě, že v nemocnici jsou členové bezpečnostní služby, bývají tam vždy, ale pokud jde o bojovníky, členy odboje, ty jsme neviděli. Pro nás je teď důležitější, že nemocnice je v oblasti, která se má evakuovat. Jde o vážně velkou nemocnici, je plná pacientů, zdravotnického personálu. Přitom dostat se do Násirovy nemocnice není vůbec jednoduché. Kvůli evakuačním výzvám jsme jako organizace Lékaři bez hranic museli místo opustit a přesunout naši pomoc do polní nemocnice ve střední části Pásma Gazy. Dostat se tam a pohybovat se v této oblasti je mnohem bezpečnější.

Kdy jste byl naposledy přímo v Násirově nemocnici? Můžete mi popsat, jaká tam je situace? Hrozí, že kvůli evakuaci oblasti kolem nemocnice přestane zařízení přijímat nové pacienty?
Byl jsem tam minulou středu. Spolu s naším koordinátorem pro krizové projekty jsme domlouvali přesun do polní nemocnice. Naplánovali jsme setkání s ředitelem Násirovy nemocnice, abychom vyřešili některé organizační záležitosti. Když jsem do nemocnice vstoupil, byla plná lidí. Pacienti byli i na chodbách. Zástupci nemocnice otevřeli i halu archivního oddělení, aby se tam všichni vešli. Bylo tam úplně plno.

Zcela odlišná je situace kolem nemocnice. Nikde nikdo. Lidé se bojí pohybovat v okolí, ale nemají na výběr. Když jste zraněný, nemáte kam jinam jít. Musíte to risknout a do nemocnice se nějak dostat. Izraelská strana informovala, že na Násirovu nemocnici se výzva k evakuaci vztahovat nebude. Říkali: Ano, na oblast kolem, to ano, ale vy můžete dál normálně fungovat. Jenže jak můžete fungovat normálně, když se k vám ani nedá pořádně dostat? Problémy mají i sanitky. Pro všechny je to hrozně matoucí, včetně pacientů. A nemocnice mezitím zůstává plná. Je úplně přetížená pacienty. Obsazenost lůžek přesáhla 140 %.

O kolika pacientech mluvíme?
O více než 600 pacientech, přičemž kapacita nemocnice je maximálně 300 lůžek. Abych to přiblížil, tak samotná nemocnice má běžně kapacitu kolem 250 lůžek. Světová zdravotnická organizace, WHO, se ale spolu s dalšími nevládními organizacemi zasadila o postavení dodatečných stanů. Tím počty lůžek navýšili, aby nemocnice mohla přijmout víc lidí, než kolik by zvládla normálně. Teď je tam tedy kolem 600 pacientů a lůžka navíc jsou právě ve stanech, jejichž zřízení podpořila WHO a mezinárodní neziskové organizace.

Objevují se i zprávy o kritickém nedostatku paliva. Nemocnice spoléhá jen na dieselové generátory?
Elektrická síť v Gaze nefunguje. Od začátku války, tedy od prvního týdne konfliktu, izraelská armáda utnula přívod elektřiny. Bombardovali energetickou infrastrukturu. Distribuční síť tedy prakticky neexistuje a žádná elektřina k nám neproudí. Nemocnice jsou proto závislé na generátorech, které potřebují palivo. Jenže to se do Gazy v podstatě nedostává už od března. Tehdy začala blokáda. Zásoby, které v Gaze zůstávají, by vystačily už jen na pár dní. Světové zdravotnické organizaci se ale podařilo zajistit dodávku, díky které budou moct nemocnice v Gaze fungovat ještě několik dní navíc.

Podobně vážná situace jako v Násirově nemocnici je údajně i v nemocnici Šífa na severu Gazy. Taky jí hrozí nedostatek paliva do generátorů. Podle jejího ředitele je tam v ohrožení více než 100 předčasně narozených dětí a stovky pacientů na dialýze. Jste v kontaktu s lékaři v této nemocnici?
S ředitelem jsme ve spojení. Jak víte, Šífa byla jednou z hlavních nemocnic v Pásmu Gazy. Údery ji ale částečně zničily. Nechci říkat úplně, ale byla vážně poškozena. Přesto tam dokázali opětovně zprovoznit několik oddělení. Problém s pacienty na dialýze je vážný. Dialýza je závislá na přístrojích, které fungují na elektřinu, ale ta není. Pacienti, kterým selhávají ledviny, potřebují dialýzu třikrát týdně. Dostávají ji ale jen dvakrát nebo jednou. Nemám přesná čísla, kolik takových pacientů už zemřelo, ale někteří ano. Nemohli dostat potřebnou péči. Nemůže o ně být postaráno tak, jak by potřebovali. Vyžadují pravidelné kontroly, sledování, jenže to není možné.

Pacienti leží i na zemi, lékaři jsou vyčerpaní

Jaké další nemocnice v Gaze stále fungují? A čelí podobné situaci? Přeplněným chodbám a nedostatku paliva?
Nemocnice pod kontrolou vlády, tedy ty hlavní, stále fungují. Je důležité to rozdělit. V Gaze jsou ještě polní nemocnice, které zřizují mezinárodní humanitární organizace jako například Lékaři bez hranic. Máme dvě polní nemocnice, další provozuje americká nezisková organizace International Medical Corps, další má Červený kříž. Pokud ale mluvíme o nemocnicích pod kontrolou ministerstva zdravotnictví, tedy o těch hlavních, které zůstaly v provozu, tak máme Násirovu nemocnici na jihu, ve městě Chán Júnis, nemocnici Aksá ve střední části Gazy a nemocnici Šífa v Gaza City. To jsou tři hlavní. Všechna tato zařízení mají stejný problém. Pacienti v nich leží na chodbách. Denně dochází ke dvěma až třem útokům, při kterých je zraněno několik lidí naráz. Když vám na urgentní příjem dorazí 100 pacientů, tak se systém okamžitě zhroutí. To platí v jakékoli válce a kdekoli na světě a tady je to na denním pořádku.

Nejsou místa na urgentu, na pohotovosti, není dostatek operačních sálů, nejsou volná lůžka na jednotkách intenzivní péče. Je to strašné. Nedá se to popsat. Když vstoupíte do nemocnice, tak to vlastně ani není nemocnice. Nemocnice je přece posvátné místo. Před 7. říjnem 2023 jsme byli zvyklí pracovat v zařízeních, která byla čistá, organizovaná. Dnes je tam totální chaos. Pacienti leží na zemi, křičí, všude je krev, lidé čekají ve frontách, aby se o ně někdo postaral. Nechtějí vyšetřit, to ne, jsou vážně zranění. A takto jich čekají desítky. Doktoři nemají kapacitu, aby je všechny ošetřili. Musí si vybírat, koho zachrání.

Když jste zmiňoval tři hlavní nemocnice v Gaze – fungují v nich všechna oddělení? Operuje se?
Musíme tady jednu věc zdůraznit – lékaři a záchranáři z Gazy jsou hrdinové. Opravdoví hrdinové. Přitom jsou to pořád taky obyvatelé stejné enklávy, takže trpí stejně jako všichni ostatní. Mají rodiny, museli se odstěhovat, shánějí vodu, jídlo, a přesto každý den jdou do nemocnice, nasazují vlastní životy, riskují bezpečí svých rodin a dál pracují. V nemocnicích se pořád dělá spousta operací, ale lékaři jsou naprosto vyčerpaní. Stačí se jim podívat do tváře. Jsou tam proto, že nemají na výběr. Nemůžou zůstat doma. Nemůžou opustit pacienty. Kdo by se o ně postaral? Nemocnice by zkolabovaly. Takže ano, stále se operuje, doktoři dělají maximum, ale jsou úplně vyhořelí a vyčerpaní.

Můžou se doktoři střídat na směnách a aspoň trochu si odpočinout?
Ne všichni. Lékařů je málo, hlavně specialistů. Někteří z klíčových odborníků opustili Gazu hned na začátku války. Neodešli proto, že by chtěli, ale protože potřebovali zachránit své rodiny. Takže odešli. Šlo o významné a specializované lékaře. Jen pár z nich zůstalo. V každé nemocnici máme člověka, který slouží 24 hodin denně 7 dní v týdnu, protože není nikdo, kdo by ho na jeho pozici vystřídal. Gaza skutečně trpí velkým nedostatkem lékařů, což je taky důvodu, proč Světová zdravotnická organizace a ministerstvo zdravotnictví v Gaze chtějí, aby se do nemocnic dostaly lékařské týmy ze zahraničí a pomohly.

Psychické dopady války v Gaze

Jak to lékaři zvládají psychicky? Mají vůbec nějakou podporu? Trpí psychickými problémy?
Rozhodně. Všichni obyvatelé Gazy mají nějaké psychické potíže. Tato válka dopadá úplně na celou populaci a její součástí jsou samozřejmě i lékaři. Každý den se k nám dostávají zprávy, že byl zabit lékař, že ho zabil nálet nebo šrapnel, střepina. Zrovna dnes, když spolu mluvíme, zemřel jeden z nejznámějších chirurgů v Gaze, průkopník endoskopických vyšetření. Byl na ulici, když Izraelci začali v jejím okolí něco bombardovat. Byl to jeden z nejlepších lékařů v Gaza City, pomáhal v nemocnicích Šífa a Ahlí.

Slovy to ani nejde popsat. To je to, co vždycky říkám odborníkům na duševní zdraví, se kterými jsem ve spojení: Měli byste přijít s novým termínem, který by popsal, čím lidé v Gaze trpí. S nějakou novou diagnózou duševního onemocnění. Měli byste přepsat klasifikační manuály a vymyslet pro Gazu něco úplně nového. Každý člověk tu má deprese, úzkosti, trpí nespavostí, je vyčerpaný. Všechno dohromady. Lidé začínají šílet, to myslím doslova – mluví sami se sebou. Mezi nimi jsou samozřejmě i lékaři. Vidí ty hrůzy každý den. Někdy se dokonce stává, že chirurg nebo lékař právě operuje a v tu chvíli přivezou jeho vlastní příbuzné, mrtvé nebo zraněné.

Jak byste označil to, čím lidé v Gaze trpí?
Duševní zdraví jsem studoval, získal jsem magisterský titul a stále se snažím přijít na to, jak tomu říkat. „Syndrom války v Gaze“? To může říct každý. Ne. Pro tento mix symptomů a duševních onemocnění, kterými místní lidé trpí, potřebujeme najít úplně nový název. 

Jsou na místě intervenční týmy nebo psychoterapeuti, kteří by pomáhali lékařům a jejich pacientům?
Ne. A i kdyby tu někdo k ruce byl, doktoři a záchranáři by teď pomoc neřešili. Radši budou shánět vodu a jídlo pro své rodiny, než aby šli k psychologovi. Snaží se zajistit nejzákladnější potřeby. Říkají: Teď žádnou terapii nechci, není na to čas. Myslím, že duševní zdraví přijde na řadu až potom. Pokud dojde k příměří nebo ke konci války, pak bude tato péče nezbytná. Existují programy, které by s tím mohly pomoct. Ale teď ne. Předně nemáme dostatek odborníků. Ti, kteří tu jsou, jsou pořád součástí obyvatelstva, které trpí. Jak může psycholog z Gazy pomáhat ostatním lidem, když má sám problémy?

Nedostatek lékařského materiálu

Kromě nedostatku odborníků, jaká je situace například s lékařským materiálem? Máte dost jehel, transfuzních vaků, obvazů, léků, nebo vůbec i pitné vody, dezinfekce?
Od března, tedy od chvíle, kdy padlo příměří a znovu začala válka, se do Gazy nic nedostane. Prakticky žádné kamiony, humanitární pomoc, jídlo, zásoby. To se samozřejmě týká i léků. Máme jich nedostatek. Chybí jich skoro polovina. Nemáme víc než polovinu zdravotnického materiálu, to znamená jehly, gáza, obvazy. Taky chybí nástroje pro ortopedické operace. Je toho opravdu hodně, co nemáme, samozřejmě kromě jídla, pitné vody a hygienických prostředků. Nic z toho se k nám od března pořádně nedostává. Snažíme se, tlačíme na to. Podařilo se sem dostat dva kamiony pro Lékaře bez hranic, ale to je nic. To je kapka v moři, je toho potřeba mnohem víc.

Vezměte si nemocnice. Minulý týden chyběla gáza a obvazy v Násirově nemocnici. A krev, transfuzní vaky, to je obrovský problém. Světové zdravotnické organizaci se minulý týden podařilo dovézt nějakou krev z Jordánska a ze Západního břehu. Ale i tak, počet zraněných je příliš velký. Mluvíme o 200 zraněných denně. Všichni potřebují krevní transfuze, operace a místní lidé už přestali krev darovat. Jsou vyčerpaní. Nemají jídlo, takže nemohou o krev přijít. Jsou slabí, trpí chudokrevností. Je to vážně hrozné.

Když chybí léky, šíří se kvůli tomu nemoci? Propukly epidemie? Podle agentury Reuters, která cituje lékaře působící v Gaze, roste počet případů meningitidy u dětí.
Ano, očekávali jsme to. Nemluvím jen o meningitidě, tedy zánětu mozkových blan. Za těchto podmínek, kdy je nedostatek pitné vody, hygiena špatná a řada míst je přeplněná lidmi, se dalo čekat rozšíření spousty infekčních onemocnění. Obyvatelé jsou teď namačkaní ve velmi malých oblastech, jen na čtvrtině území celé Gazy. To je extrémní koncentrace lidí. Infekce se můžou velmi snadno šířit, s tím počítáme. Nejde jen o meningitidu. V posledních několika týdnech jí skutečně přibývá. V nemocnicích leží na jednom lůžku dvě nebo tři nemocné děti, protože už není místo. Objevila se i žloutenka typu A, potýkali jsme se se záněty trávicí soustavy a očekáváme, že se objeví další infekce, pokud se situace nezlepší.

Děti jsou navíc podvyživené, že? Už dřív jsme informovali o rozsáhlém hladomoru, který v Gaze hrozí.
Moji kolegové z Lékařů bez hranic, kteří pocházejí z Belgie a Španělska, provozují v Gaze kliniky, kde poskytují primární zdravotní péči. A ano, s podvýživou se setkávají. Týká se to 70 tisíc dětí, to jsou čísla ohlášená Světovou zdravotnickou organizací. O 18 tisíc z nich museli pečovat lékaři, měly středně těžký až akutní stav. Nepřekvapuje mě to. Obyvatelé Gazy trpí hladem. Zapomeňme na hladomor, toto je ještě horší. Pokud se situace vážně nezlepší a do Gazy nezačnou proudit zásoby potravin jako dřív, tedy pomocí distribučního systému pod záštitou OSN, myslím, že podvyživených bude v Gaze čím dál víc.

Mimochodem, jak na omezení v nemocnicích doplácejí těhotné ženy? Mají možnost v nich porodit?
Existuje mnoho organizací, které zajišťují, aby ženy měly potřebnou zdravotní péči. Za Lékaře bez hranic v tomto podporujeme Násirovu nemocnici. Část těhotných žen ale rodí doma, protože se do porodnice nedostanou – nejsou auta, nejsou sanitky. V noci kvůli bezpečnostní situaci nikdo nevychází. Určité procento žen, ale není to vysoké číslo, tedy muselo v posledních měsících rodit doma. Těhotné ženy a kojící matky taky trpí chudokrevností, protože jim chybí dostatek živin. Není mléko, nejsou vejce, není ovoce, zelenina, maso, a někdy ani chleba. Představte si, v jakém stavu ty ženy asi jsou. Podvýživa se tedy netýká jen dětí. Celá populace v Pásmu Gazy má obrovský hlad.

Z Gazy odešel život

Jak se s tímhle vším vlastně vypořádáváte vy sám? Vaše rodina je taky v Gaze?
Patřím mezi ty šťastnější. Loni v únoru se mi podařilo evakuovat svou rodinu do Egypta, manželku a tři děti. Moc mi chybí. To je teď jediné, na co myslím. Zůstal jsem tu, abych dál podporoval Lékaře bez hranic jako koordinátor zdravotní péče. Ale dospěl jsem už do bodu, kdy musím odejít. Pokud budu mít možnost, Gazu opustím, protože i kdyby zítra nastalo příměří, už tu není místo k životu. Je to tu totálně zničené. Gaza je místo plné utrpení.

Takže máte pocit, že už prostě nemůžete dál?
Jo. Bohužel.

Je nějaký příběh nebo pacient, který vám utkvěl v paměti? Někdo, na koho nezapomenete?
Takových příběhů je několik. Každou hodinu jeden. Ale zmíním ten, kdy jsem jako koordinátor zdravotní péče mohl aspoň částečně pomoct. Na severu Gazy byla těhotná žena. V jedné fázi války byl sever a jih pásma úplně oddělený a nebylo možné mezi nimi přecházet. Tedy lidé ze severu se ještě nějak mohli dostat na jih, ale z jihu na sever to nešlo vůbec. Gaza byla rozdělena. Těhotná žena, o které mluvím, byla vážně zraněná. Vybombardovali jí dům. Přišla o děti, o manžela a doktoři jí taky museli amputovat nohu. Chtěli ji převézt na jih, do naší kliniky Lékařů bez hranic, kde bychom se o ni postarali. V koordinaci se Světovou zdravotnickou organizací a s humanitární neziskovou organizací CADUS se mi podařilo dostat tuto ženu ze severu na jih. Bohužel ale o dítě přišla. Přijali jsme ji u nás v nemocnici, mohli jsme o ni pečovat. Ale ztratila úplně všechno – děti, manžela, nohu... A přesto všechno zůstala silná. Dnes už je z Gazy pryč, evakuovali ji do zahraničí.

V této zoufalé situaci, co vám dává naději? Jsou to právě tyto příběhy, kdy se aspoň něco podaří? Kdy zachráníte lidský život?
My lékaři už jsme se dostali do fáze, kdy můžeme spíš jen vyšetřovat než léčit. Chybí materiál, nejsou lůžka, není elektřina. Z Gazy odešel život. Mluvím teď o tom s vámi, a přitom vím, že to ničemu nepomůže, dokud novináři sami neuvidí, jak to v Gaze vypadá. Je to země bez života. Není tu žádná budoucnost. Bude trvat desítky let, než se obnoví to, co tu bylo před 7. říjnem roku 2023.

Mohamed Abu Mughaisib zmiňoval 7. říjen 2023, tedy den, kdy teroristická komanda Hamásu vtrhla do Izraele a zabíjela a unášela lidi. Teprve pak následovala intervence Tel Avivu s cílem zničit Hamás, která obrátila velkou část Gazy vzhůru nohama a trvá dodnes. Mohamed taky zmiňoval nemocnice spadající pod ministerstva zdravotnictví v Gaze, proto je potřeba dodat, že tento resort je pod kontrolou Hamásu.