Ministři financí zemí G20 varují před umělým oslabováním měn. Mohlo by dojít k ‚měnové válce‘
Ministři financí dvaceti největších ekonomik světa varovali před měnovou válkou, kterou by některé země mohly vyvolat umělým oslabováním vlastní měny. Na dnešním jednání v Moskvě se však skupina G20 nakonec neodhodlala za viníka označit Japonsko. Japonský jen od září oslabil o 15 procent, což vyvolalo obavy ve Spojených státech i v eurozóně.
„Měnová válka se v ekonomickém žargonu nazývá situace, kdy se jedna země nebo skupina zemí se rozhodne cíleným oslabením vlastní měny posílit svoji cenovou konkurenceschopnost na úkor ostatních států, to znamená zlevnit své vývozy a zdražit dovozy do domácí ekonomiky,“ vysvětlil ekonom Vojtěch Benda.
Podotkl, že se to děje buď snižováním úrokových sazeb, nebo prodejem vlastní měny na devizovém trhu a nakupováním měny cizí.
Situaci na devizových trzích a měnovou politiku světových ekonomických velmocí přiblížil ekonom Vojtěch Benda
„Většinou si to ty ostatní státy nenechají líbit a zavedou odvetná opatření podobného rázu. Výsledkem je potom souboj, kdo vydrží déle nakupovat cizí měny a oslabovat tu svoji. Většinou se to vrací do bodu A zpátky. Jediné, co taková velká měnová válka může přinést, je prudký nárůst peněz v oběhu v globálním měřítku, a tím pádem inflaci,“ uvedl Benda.
Podle BBC se na setkání G20 mluvilo hlavně o Japonsku. Benda popsal, že Japonsko za posledních několik měsíců výrazně oslabilo svou měnu prostřednictvím řízené měnové politiky – právě nákupem zahraničních měn a prodejem jenu. Podle něj však kritika vůči Japonsku není úplně fér.
„Proto se to nakonec zřejmě ani do toho výsledného dokumentu nedostane, protože Japonsko ztrácelo permanentním posilováním své měny od roku 2008 až do konce roku 2012, kdy japonský jen posílil vůči americkému dolaru skoro o třicet procent. To znamená, ta korekce o těch patnáct, sedmnáct procent, kterou jsme viděli za ty poslední dva měsíce, je víceméně jenom částečná rehabilitace toho stavu, kterým Japonsko trpělo už dřív,“ řekl.
Podle něj navíc ve skupině G20 z hlediska měnové politiky nejsou všichni „svatí“. „Podobnou politiku provádí už dlouhodobě americký FED, i když oficiálně je to podpora domácí ekonomiky a snaha vyřešit nezaměstnanost a nastartovat ekonomický růst,“ poznamenal Benda.
O intervencích zaměřených na oslabení koruny uvažuje i Česká národní banka. Benda to však považuje za diskutabilní. Teoreticky by to sice pomoci mohlo, ale exportéry podle něj mnohem více než síla koruny trápí pokles zahraniční poptávky.
„Druhá věc je, jakým způsobem by slabá koruna dopadla na domácí poptávku, protože by se nepochybně promítla do dovozních cen surovin, pohonných hmot, energií a odčerpala by zdroje domácností na nákup jiných zboží a služeb z domácí provenience, což v situaci, kdy domácí poptávka, jakožto hlavní tahoun ekonomického poklesu, je problém, tak by to asi nebyl zcela jednoznačně pozitivní prvek,“ uzavřel ekonom.
