Švédská ekonomika roste. Evropa by se mohla Skandinávií inspirovat, říká ekonom
Zatímco jih Evropy má problémy, severu se daří. Například Švédsko zřejmě v polovině roku nahlásí růst ekonomiky o 3,4 procenta, čímž se vrátí do stavu v roce 2007, před krizí. Země se přitom letos chystá snížit daně a zároveň počítá s tím, že rozpočet skončí s přebytkem. Nejen proto se stále častěji mluví o tom, že by se zbytek Evropy měl skandinávským modelem inspirovat. Tvrdí to například i hlavní ekonom švédské finanční skupiny SEB Robert Bergqvist.
Je tento postup skutečně možný?
Hlavní ekonom švédské finanční skupiny SEB Robert Bergqvist v rozhovoru s Romanem Chlupatým.
Žiji ve Švédsku, a proto bych to možná neměl říkat. Ale ano, myslím si, že švédský nebo skandinávský model by mohl být jistým řešením nebo cestou, jak zlepšit situaci některých zemí eurozóny. Ale je třeba si uvědomit, že by to trvalo nějaký čas. My jsme si ve Skandinávii prošli vlastní krizí na počátku 90. let. A tato krize byla velmi důležitým předpokladem pro to, aby Švédsko bylo tam, kde nyní je.
V 70. a 80. letech jsme totiž měli velmi vysoké schodky na běžném účtu. A když jsme měli problémy s konkurenceschopností, tak jsme prostě oslabili měnu. Nezměnili jsme tedy to, jak ekonomika fungovala; nezměnili jsme naše chování. Vše prostě zůstalo při starém. No a po nějakém čase, pochopitelně, jsme proto museli naši měnu opět oslabit.
Pak přišel konec 80. a začátek 90. let, bankovní krize, prasknutí bubliny na realitním trhu a recese. A věci se začaly měnit. Je to tak?
Šlo o velmi důležitý budíček pro politiky, pro centrální banku, pro domácnosti, pro korporátní sektor. Těm všem bylo najednou jasné, že se věci musí změnit. A od té doby, od počátku 90. let, se vytvořil určitý rámec fiskální politiky. Uvědomili jsme si, že je třeba dávat si pozor na to, kolik vláda utrácí. A proto jsme zavedli limity na to, kolik může utratit. Což znamená, že praktikujeme svým způsobem asymetrickou fiskální politiku, která nám během hospodářského cyklu umožňuje vytvářet přebytek.
Většina zemí v lepším případě praktikuje symetrickou fiskální politiku. To znamená, že když se ekonomice daří, tak generují přebytky. A když se jim nedaří, tak mají pocit, že je v pořádku, když se zadlužují. My ve Švédsku jsme se rozhodli pro asymetrickou politiku. Každý ekonomický cyklus by tak měl skončit s přebytkem. A já si myslím, že o to samé by se měly snažit i země eurozóny. Měly by si dát za cíl, že během hospodářského cyklu vytvoří přebytek.
Jak pravděpodobné podle vás je, že se země jako Řecko a nebo Irsko švédskou cestou skutečně vydají? Respektive, mají vůbec tu možnost něco podobného v tuto chvíli udělat?
Problémem pro země, které teď mají velké potíže, je to, že nemohou oslabit své měny. My jsme se ve Švédsku rozhodli, že necháme korunu volně se hýbat. A ona oslabila o 30 až 35 procent. Což, pochopitelně, pomohlo vývozcům. To ale země eurozóny nemohou napodobit. A proto těmto zemím bude trvat mnohém déle, než se jim podaří transformovat základy hospodářství a to, jak se lidé chovají. Pokud se tak vrátím k vaší předchozí otázce, švédský model může být jistou cestou vpřed. Ale bude to trvat, než to přinese výsledky.