Zapomeňte na celou tu plejádu bizarních figur, které by na podzim rády zasedly v horní komoře. Je to možná pikantní, ale význam nadcházejících senátních voleb tkví samozřejmě v něčem úplně jiném.
Vláda Andreje Babiše má důvěru, začíná hledání ‚viníků‘. Neudělaly ‚tradiční‘ demokratické strany chybu a neměly by po středečním představení ve sněmovně přičítat odpovědnost hlavně samy sobě?
Málokdy se podaří popsat situaci tak přesně, jak to dokázal předseda vlády Andrej Babiš ve svém stručném stanovisku k případu „Všechny opsané diplomové práce ministryně spravedlnosti“.
„Takže ano, prezident by nejspíš skutečně ministra jmenovat měl, pokud nemá nějaké velmi závažné důvod proti, například, že je onen kandidát trestně stíhán…“ shrnuje Šídlo.
Jsou věci, které by nejspíš předseda vlády ve vyšším zájmu dělat neměl. Kupříkladu žalovat u mezinárodního soudu sousední spojenecký stát kvůli čistě osobním problémům.
Piráti už to za své hlasování, jímž kolektivně podpořili na státní vyznamenání hvězdu normalizační poezie Karla Sýse, schytali ze všech stran - a vůbec jim to neuškodí.
Můžeme doufat, že je to jen nějaké nedorozumění. Že si v Aktuálně.cz popletli dvě verze rozhovoru se středočeskou hejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanou a ve čtvrtek publikovali tu nesprávnou.
Ale nebudeme předstírat, že nás Jaroslav Foldyna svým zpoceným videem na téma „nikdy se nikomu neomluvím a komu se to nelíbí, dostane do držky“ snad nějak šokoval.
Vzhledem k tomu, jak příběh Čapího hnízda začíná nabírat standardní délku výkonu spravedlnosti v této zemi, tedy nekonečno, některé klíčové momenty začínáme vnímat s jistou dávkou únavy: Dobře, a dál?
Fakt, že se vládnoucí koalice v Praze rozpadá na otázce, jestli zbořit jeden z místních mostů, je půl roku před koncem tohoto volebního období docela symbolické.
Bezstarostný půlrok, během nějž mohl Andrej Babiš předstírat, že o nové vládě usilovně vyjednává, a přitom objíždět za veřejné peníze republiku v rámci permanentní kampaně, skončil.
Návštěva vlády v krajích by šla shrnout zhruba tak: Dokážeme zařídit nebo aspoň slíbit jakoukoliv věc, o níž by normální vláda neměla nikdy jednat a rozdat vám na to vaše vlastní fiktivní peníze.
Prezident nám celkem srozumitelně říká, jaké bude jeho druhé funkční období, v němž už se nemusí ohlížet vůbec na nic a jen budovat svůj odkaz. Zatím to vypadá, že to bude festival zloby a žluče.