Pozice, do níž se 30 let po svém potupném útěku od moci dostali čeští komunisté, je unikátní. Způsob předání moci v roce 1989 jim zaručil účast v politické soutěži demokratické země.
Český parlament pamatuje ledacos, zvlášť v 90. letech, kdy tu zasedali Sládkovi republikáni. Sám Miroslav Sládek ve sněmovně hlásal, že „největším zločinem Cikánů je už jen to, že se vůbec narodili“.
Ve čtvrtek se ve studiu TV Seznam sešli dva poslanci, kteří mají leccos společného. Student Pavel Žáček v roce 1989 protestoval, člen SNB Zdeněk Ondráček se mu v tom snažil zabránit.
Mezi dvěma břehy Vltavy pendluje přívoz, což by bylo docela romantické, kdyby tenhle příběh nebyl tou nejvýstižnější ilustrací stavu hlavního města posledních let.
Některé slogany, které Andrej Babiš používal na začátku své politické dráhy, se v průběhu let staly natolik banálními, že se k nim už člověk ani nechce vracet.
Když se ráno člověk probudí a slyší, že se soud bude znovu zabývat případem „poslaneckých trafik“, v němž je obžalován i někdejší předseda vlády, nutně si musí klást otázku: Jaký se vlastně píše rok?
Když úplně vyřízení lidovci zvolili na konci roku 2010 předsedou jakéhosi Bělobrádka z východních Čech, napsal jsem na facebook něco ve smyslu, že si zvolili Daniela Landu.
Byla to jen otázka času, kdy se vášně vybuzené migrační vlnou roku 2015, na níž prezident dosurfoval i do svého druhého volebního období, obrátí znovu proti tradičnímu terči, českým Romům.
Příběh obsazování postu ministra zahraničí korunuje zrychlující se rozklad sociální demokracie jako nejúspěšnější strany polistopadového Česka a čtyřnásobného volebního vítěze.
Když odmyslíme všechny povinné figury o „průhledných radnicích“ a správě města „skutečnými profesionály“, jaké sliby nebo návrhy vás v letošní komunální kampani v Praze zaujaly?
„Je čas na úplně nový, jednoduchý a bytelný zákon, který by mohl snad nějaký čas vydržet.“ Komentář o platech poslanců připravil pro Český rozhlas Plus Jindřich Šídlo.
2:32
