Kdybych to dnes chtěl vzít stručně a poněkud sebestředně, stačilo by ocitovat komentář, který jsem pro Český rozhlas napsal loni v listopadu. Ale stačí jen titulek: Okamura nepatří do vedení sněmovny.
Pojďme si na začátek říct jednu nepříjemnou věc. Fakt, že sněmovna zvolila na třetí pokus šéfem komise pro dohled nad GIBS komunistu Zdeňka Ondráčka, by už skutečně neměl nikoho překvapit.
Královehradecký kulturní dům Střelnice se za posledních 25 let aspoň zvenčí moc nezměnil. A sociální demokracie, která tu nedávno zvolila svého nového předsedu, vlastně také ne.
Některé země mají předsedu vlády. Česko má trestně stíhaného předsedu vlády v demisi, který spolupracoval s komunistickou StB. Děkujeme slovenským soudům za doplnění chybějícího dílu skládačky.
Ve stínu prezidentské volby jsme skoro zapomněli na významné výročí. Počátkem ledna uplynulo pět let od významné chvíle v dějinách české demokracie – od dvou místních plebiscitů v Praze 7 a Plzni.
Jako bychom se vrátili někam 20 let zpátky. Sněmovna odmítla vydat ke stíhání dva poslance: Bohuslava Svobodu z ODS a Pavla Růžičku z ANO. Je to pozoruhodná zpráva nejméně ze dvou důvodů.
Pavel Fischer, muž s minimální šancí na zvolení, ale slušným potenciálem odčerpat některým spolufavoritům hlasy, promluvil - a rázem se na dva dny stal hlavní postavou kampaně.
Sobotní rozhovor Andreje Babiše pro deník Právo je podle očekávání výživné čtení, z nějž samozřejmě ční neotřelé úvahy nového předsedy vlády ohledně důvěry pro jeho kabinet.
To, co se původně zdálo jako vtip, se klidně může vyplnit. Poslanci budou možná na jedné schůzi, třeba té lednové, hlasovat o 2 bodech. Tím prvním bude žádost vlády premiéra Babiše o vyslovení důvěry.
Páteční ponížení šéfa ODS Petra Fialy ve sněmovně, která ho nezvolila, na rozdíl od Vojtěcha Filipa a Tomia Okamury, do svého vedení, by šlo považovat za běžný obrázek demonstrace síly z Malé Strany.
Tohle volební období bude v mnoha ohledech přelomové. Předsedou dolní komory, která se dnes schází na své ustavující schůzi, se poprvé stane politik z jiné strany, než je ODS nebo ČSSD.
Některé věci by si člověk asi opravdu neměl přát, protože by se mohly vyplnit. Jako třeba, když člověk několik dní čeká, jestli se kupříkladu prezident republiky nějak vyjádří k rasistickému útoku.
Už několik let si na to můžete s jistotou vsadit: pokud se někde objeví žebříček nejvlivnějších či nejmocnějších žen dnešního Česka, zvítězí v něm Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze.
