Jen to ještě neřekli všichni zákonodárci toužící po pozornosti médií a voličů. 

Potvrdil se také původní předpoklad, že šance na pád koaličního kabinetu ANO a ČSSD byly minimální. V naději, že by se tak skutečně stalo, mohli věřit pouze skalní příznivci opozice nebo zavilí odpůrci současného kabinetu a především jeho šéfa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Je sice pravda, že naděje umírá poslední, ale v tomto případě se spíše jednalo o přání, které bylo otcem myšlenky. Přesto celá akce nebyla zbytečná, protože nám leccos napověděla o současné politické scéně a jejím možném vývoji.

Za prvé je jasné, že pokud se neobjeví nějaká opravdu silná kauza, která bude bližší naší současnosti, stávající osazenstvo Strakovy akademie může v sídle vlády vydržet až do pravidelných voleb plánovaných na rok 2021.

Zůstat ve vládě

Z hlediska hnutí ANO je to logický postoj, protože nemá žádný důvod vzdávat se šance dokázat, že skutečně bude líp. Navíc s postupem času je kauza Čapí hnízdo natolik ohrané téma, že ani aktuální vývoj nedokázal pohnout s volebními preferencemi.

Babišova politická formace vede s pohodlnými 30 procenty o minimálně jedno kolo před svou konkurencí. Obávat se musí jen ekonomického propadu nebo nějaké nám zatím neznámé aféry.

K ní by mohlo dojít třeba v souvislosti s nezdařilou výstavbou silniční infrastruktury nebo zakázkou na dostavbu Dukovan. Nebo z jakékoliv jiné příčiny. Největší hrozba pro čelo českého politického pelotonu je ale přehřívající se ekonomika a případná další hospodářská krize vzniklá v zahraničí.

Podle výsledků dotazování občanů je totiž evidentní, že moralistický tón opozice nezabírá, dokud se ledničky a peněženky občanů plní podobně, jako jejich alba fotkami ze zahraničních dovolených.

Na druhou stranu zhoršení hospodářské situace by kromě zažehnutí plaménku občanské nespokojenosti mohlo zapůsobit jako živá voda na opozici, která se zdá uhranutá Babišem jako králík kobrou. Ba co víc, snížení relativního současného blahobytu by mohlo způsobit zvýšení odstředivých tendencí ČSSD.

Její rozhodnutí zůstat ve vládě je totiž motivované zaprvé dosavadním prosazováním části jejího programu, za druhé měřitelnými výsledky. Zrušením karenční doby počínaje, valorizací důchodů a zvýšením minimální mzdy konče.

Možná i kvůli tomu se zastavil její pád u voličů a oranžoví si mohou pomýšlet na prolomení magické hranice deseti procent hlasů. Pokud ale sází na úspěšnou vládu coby svého druhu „béčko“ Babišovců, nezachovala se strana příliš moudře.

Čeští voliči, stejně jako voliči kdekoliv jinde na světě, nemají rádi chování à la princezna Koloběžka. Sociální demokracie by mluvila jasně, kdyby řekla: „Ano, vláda je dobrá, zůstáváme“ i kdyby řekla: „Ne, nezůstáváme“, případně: „Zůstáváme, ale jen s jiným premiérem“.

Odejít ze sálu je nedůstojné a působí slabě. Každopádně cena možnosti přičíst si úspěchy vládnutí je zřejmá už jen z opětovného prozření Tomia Okamury, který se opět snaží vlísat do Babišovy přízně.

Převzato z Plusu

Celkově vzato je ale jasno, že pokud půjde vše tak jako doposud, může si současná vláda vyhrnout rukávy a dále pracovat, protože ji opozice nesvrhne. I kdyby ano, prezident ji podrží. Avšak s tím rozdílem, že by mohl Andrej Babiš vládnout v demisi, v praktické rovině nekontrolovaný nikým.

Z tohoto pohledu je dobře, že sociální demokracie vládu zatím položit nechce, otázka ale zní, jestli jí postavení druhé strany po boku dravce bude stačit. Případně, jak se začne chovat, pokud nová aféra nebo oslabení ekonomického růstu zčeří hladinu, po níž se vládní koráb plaví.

Do příštích voleb ale půjde ČSSD s vědomím, že prodat úspěchy vlády bude moci jen za cenu stigmatu Andreje Babiše na její pověsti.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít