Geopolitická architektura Evropy se pomalu hroutí. Spojené státy vycouvávají ze starých závazků, mění kurs a místo na agresivní Rusko, které před třemi roky začalo válku, tlačí na bránící se Ukrajinu. Horečná diplomatická aktivita potvrzuje, že západní společenství prožívá největší krizi posledních desetiletí. Rusko dál útočí na „kolektivní Západ“, nikdo ale už neví, zda ještě a jak sem patří Trumpovy USA.

Komentář Praha 6:29 7. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Do jaké míry se vydaly na cestu suverenismu, vlastní Trumpovi od 80. let, na cestu solitérství, které ale právě teď pomáhá Putinově Rusku.

Tlak chvíle nutí všechny k tomu, aby se jasně vyjádřili. Aby řekli, kde a za čím v této chvíli stojí. O co opírají své politické působení.

To je možná také vysvětlení pro jistou absenci hlasu politiků ze skupiny lídra českých volebních průzkumů v této debatě. Postavit se někam a za něco je dnes riskantní. Taktika „počkáme, uvidíme“, kterou po mnoha dnech demonstroval na sítích šéf ANO Andrej Babiš, je zabalena do mírových deklarací, které nic praktického nepřinášejí.

Jel by Babiš do Londýna na jednání o pomoci Ukrajině, nebo by se svým přítelem a evropským spolupatriotem Viktorem Orbánem blokoval pomoc Ukrajině?

Co navrhuje nejsilnější opoziční strana, která je prý připravena okamžitě vládnout? Právě ve chvíli, kdy by občané potřebovali vědět, co si téměř jistý budoucí vítěz voleb myslí, je politické ticho.

Dá se to pochopit, když v Česku dál převažuje strach z ruské rozpínavosti a krutosti, a to i mezi voliči ANO, kde pod vlivem zkušenosti sovětské okupace přetrvává protiruský resentiment.

Chystáme plán na vyšší výdaje na obranu, řekl Fiala po kroku Trumpa. ‚Mír musí být prioritou,‘ míní Babiš

Číst článek

Dělat důraznou politiku kopírující Trumpův americký suverenismus na maďarský způsob, jak to dělá Orbán, na to lídr ANO nemá. Chybí mu Orbánův bytostný nacionalismus, ať už si o něm myslíme cokoliv.

Odpověď je – není Nikým

Otevřeně podporovat Trumpovu politiku ve chvíli, kdy je namířena plošně proti Evropě, tedy i proti Česku, dost dobře nejde. Přitom právě teď by bylo potřebné od opozice slyšet, co si myslí, vidět, kým je!

Mlčení či radikální ztišení v této vážné věci jako by naznačovalo, že odpověď je – není Nikým. Je něco jiného dělat oportunistickou politiku, a něco jiného se k oportunismu mlčením v krizi přiznávat. To druhé jako by probíhalo teď.

24:13

Orbán i Fico se obracejí do Washingtonu. Trump otevřel Patriotům pro Evropu prostor, těší Vondráčka

Číst článek

Nadšené síťové souznění místopředsedy ANO Radka Vondráčka s americkým trumpismem, připomínající ozáření novou avantgardou ve 20. a 30. letech, je nakonec sympatičtější než Babišovy kličky o vytváření míru. Aspoň je jasno, a všichni vědí, na čem jsou.

Toho se lídr ANO bojí. Volby má se svými 35 procenty podpory už vyhrané, a nějaké vynucené, z hlediska lidu nevhodné postoje by je měly zhatit?

Stačí se podívat, co se děje v Kanadě, kde voliči v reakci na Trumpovy útoky a cla překousli znechucení liberální politikou a vládnoucí straně během měsíce vrátili 20 procentních bodů podpory, o něž přišla. Motivem je strach, že konzervativní lídr by vůči Trumpovi nebyl tak zásadový.

Babiš si nechce zkazit vítězství ve volbách neuváženým zahraničně-politickým krokem. Posiluje tím bohužel podezření z názorové prázdnoty.

Velké politické „Nic“ v době krize Západu není ideální výbava, a voličům by to mohlo časem vadit. Je to také jediná slabina, na které může současná vláda postavit svou kampaň.

Takové Nic Česko před důsledky rozdrolení Západu v ničem neubrání, to dnes vědí už i ti největší oportunisté a zastánci nové spektakulární reálpolitiky.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít