Končící rok 2020, rok poznamenaný epidemií koronaviru, krásně ukázal, jak bohatá je Česká republika. Bohatá na lidi, kteří dokážou pomáhat, vynalézat, pracovat do úmoru, nasazovat zdraví i život, usmívat se v těžkých chvílích, podat ruku neznámému člověku, když to potřebuje.

Komentář Praha 6:29 27. prosince 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Oni tu samozřejmě žili už před koronavirem, ale teprve ve výjimečných časech s nákazou se projevili – nebo možná až letos v sobě mimořádné schopnosti a vlastnosti objevili.

Lékaři, sestry, ošetřovatelé a další personál nemocnic i ostatních zdravotnických zařízení pracují v neskutečném zápřahu od jara. Tisíce se jich nakazilo – jen si vzpomeňme, že na začátku neměli pořádné ochranné pomůcky, desítky z nich zemřely. A budou ve službě zase o Vánocích, protože počty nakažených rostou. To jsou opravdoví hrdinové letošního roku.

Nebo skauti, kteří ochotně nakupovali seniorům, zase ukázali, jakého nasazení jsou schopni a jak už rozumějí životu.

Vojáci pomáhali všude, kde bylo potřeba – od štábu chytré karantény až po domovy sociálních služeb. Ti vojáci, kterým hlasovací rozpočtová většina ve sněmovně sebrala deset miliard.

Granule populismu

Tato země má skvělé učitele, staré i mladé, kteří naskočili do online výuky a vynalézali pro žáky a studenty nové cesty k poznání. A další skvělí lidé z neziskových organizací a dobrovolníci pomohli tisícovkám dětí, které původně neměly možnost zapojit se do distanční výuky.

Nesmírnou odolnost, organizační um a zodpovědnost prokázali ředitelé – škol, malých i velkých nemocnic, domovů sociálních služeb. Protože na nich bylo to nakonec všechno domyslet, připravit, zaimprovizovat i zavést rychle nový systém.

Ten člověk, co přišel v březnu za ministry s matematickým modelem, jaký zcela nepochopitelně neměl stát, zachránil stovky životů. Uznání zaslouží i další vědci, kteří neváhali a pomohli nepříliš věrohodné vládě nastavit logický systém protiepidemických opatření, a které politici odstavili, když se rozhodli otrávit Psa granulemi populismu.

Všichni, kdo šili roušky, zareagovali tehdy na jaře rychle a účinně, dnes už to někomu zní otřepaně – ale je to stále obdivuhodný počin stovek pohotových lidí.

Obětaví medici, většina pracovitých starostů, primátorů a hejtmanů i jejich týmy, živnostníci se zavřenými obchody a službami, kteří se naučili žít takřka z ničeho, pokladní v obchodech, senioři, kteří vydrželi týdny a týdny bez svých blízkých… Anebo chytrá hlava, která vymyslela slogan „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“.

Tisíce a tisíce lidí, kteří jsou solí této země.

A tisíce a tisíce dalších výjimečných obětavých, skromných žen a mužů, kteří pomohli, zaskočili, zabrali tam, kde to bylo nejvíc třeba. Nevejdou se sem všichni.

A zase jiní, třeba je známe z tiskových konferencí, vůbec nic nepochopili – tak ti zde nejsou jmenováni záměrně.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít