Nízké daně jako projev politické nedostatečnosti
Jakmile se ke slovu dostanou konzervativci, ať už ti ve Velké Británii anebo ti ve Švédsku, případně ti naši, vyrukují s nedotknutelným dogmatem nízkých daní. Pokud jsou na jejich vkus vysoké, vyhrnou si rukávy a sníží je. Čeští konzervativci tak pomohli zrušit zdanění superhrubé mzdy v době, kdy státní rozpočet zatínal jednu sekyru za druhou. Připravili ho o příjem zhruba ve výši 100 miliard ročně.
Jejich ministru financí Stanjurovi nezbývá než sekeru zatínat dál a hlouběji. Jakákoli zmínka o zvýšení daní se přece rovná věroučnému rouhání.
Nová konzervativní britská premiérka Liz Trussová slibovala straníkům, že s daněmi zatočí a že hlavně zruší zdanění těch nejbohatších. Vědí přece lépe, jak zní liberální mantra, jak naložit s penězi, než by dovedl rozhazovačný stát, tudíž skýtají naději, že v nynějších podmínkách konjukturální krize nastartují tak potřebný hospodářský růst. Co slíbila, se pokusila splnit a narazila dokonce i u vlastních lidí.
Jedno přehlédla: Energetická a potravinová krize, jíž čelí celá Evropa, ne-li celý svět, prvotně nemá ekonomickou, ale politickou příčinu. Není to jen Putinova válka na Ukrajině, která způsobila totální selhání trhu s energiemi. Máslo na hlavě mají i Němci. Naivně věříce, že obrat k alternativní energetice postupuje vpřed mílovými kroky, a on nepostupoval, způsobili před rokem raketový růst cen energií.
Sázka na dobrý pravicový tón
I samotná Evropská unie je na vině. Vsadila v oblasti energetiky na neviditelnou ruku trhu. Putinova agrese nakonec vše stvrdila a ze všech evropských koutů, tedy i z těch britských, začala vykukovat energetická chudoba a z ní odvozená chudoba potravinová.
Rusnok: Naše daňová soustava nepřipomíná vyspělou západní zemi. Musíme se bavit o zvýšení mnoha daní
Číst článek
Snižovat za těchto okolností daně je projevem ekonomické nedostatečnosti. Liz Trussovou zacouvat donutili jak labouristé, sbírající tak zdarma politické body, tak i vlastní straníci. Za jiných okolností by jí určitě tleskali vestoje. Jestliže ale selže trh, neviditelná ruka jej neuzdraví, jen státní intervence, dostatečně vybavená finančními prostředky.
To si patrně uvědomil nový švédský konzervativní ministerský předseda Ulf Kristersson. V nedávných volbách porazil vládnoucí sociální demokracii, naslibovav předtím všeobecné snížení daní. Nyní přešlapuje, zda předvolební slib vůbec splnit.
Otázkou zůstává, zda za daných okolností je to rozhodnutí patřičné. Britská vzpoura proti premiérčině pokusu snížit daně nejen v parlamentu, ale i na ulici ji donutila zařadit zpátečku a fakticky tak ztratit politickou tvář. Tu Kristersson nejspíš ztratit nechce.
Ostatně i ustaraná tvář ministra Stanjury, který také hlasoval pro zrušení superhrubé mzdy, svědčí o tom, že někdy sázka na dobrý pravicový tón může svými fatálními důsledky vypovídat o trestuhodné politické nedostatečnosti.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Lidovecký sjezd mohl přinést změnu, ale nepřinese
Lukáš Jelínek
Nobelista Hinton varuje před umělou inteligencí. Povede ke konci lidstva?
Martin Fendrych
Proč starostové obcí ministru školství za STAN nerozumí?
Petr Šabata
Bude zálohování PET lahví záminkou k dalšímu zdražování?
Julie Hrstková