Do podobné, vlastně stejné pozice, jako před tím Rusko, se dostala česká reprezentace. A i když ani Češi v zápasech s hokejově slabšími týmy nehrají s plným nasazením, nenudím se. Pokaždé se těším, co zase vymyslí Davidové z Bostonu. Jakou kličku, přihrávku nebo technickou parádu představí světovému publiku. A většinou mě potěší.

Mistrovství světa v hokeji →

Ale nenudím se už ani na ostatních zápasech. Jak se postupně plní kolonky výsledků a počítá se, kdo kolik ještě musí uhrát bodů, aby si zahrál čtvrtfinále, má hokej šťávu. A to nejen v soubojích Švédů se Švýcary nebo Slováků s Rusy.

Bavil mě i souboj o záchranu mezi nadšeně bojujícími Rakušany a nešťastnými Bělorusy. Pravda hokejové kvality bylo k vidění méně než v duelech výše zmíněných, ale zase to vynahradil pohled na skotačící rakouské fanoušky, kteří roztančili celou halu a svým hrdinům po vítězném zápase ještě dlouhé minuty po zápase provolávali slávu. Aby ne, když za rok budou jejich miláčci hrát šampionát za humny, na Slovensku.

Po očku se také dívám na utkání v Herningu a taky začínám pomalu počítat, kdo na český tým vyjde pro čtvrtfinálový zápas. Baví mě nervozita Kanaďanů, když dostávají na frak od Finů, kteří druhý den zase podlehnou Němcům.

Začíná poslední týden šampionátu a já už se nemůžu dočkat toho, jak to všechno dopadne. 

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít