Potíže s Kleopatrou
Egyptská vládkyně Kleopatra je přes dva tisíce let mrtvá. Možná by jí potěšilo, jak živá je vzpomínka na ní, protože její osoba je nadále předmětem zapálených debat na několika kontinentech. Mohlo by jí ovšem mrzet, že tématem není její pokus udržet nezávislost Egypta, ani její údajný vztah se dvěma římskými vládci, ale něco zdánlivě tak nepodstatného, jako je barva její pleti.
Americká firma Netflix v hraném dokumentu o Kleopatře do hlavní úlohy totiž obsadila britskou herečku Adele Jamesovou. Ta působí jako Afričanka, má velmi tmavou pleť, i když některé zdroje uvádí, že je „of mixed race“, nebo „biracial“, tedy asi jako míšenka.
To popudilo některé Egypťany, protože to vnímají jako zásah americké firmy do výkladu vlastní historie, dokonce jde prý o vymazávání jejich identity. Kleopatru vnímají jako starověkou Egypťanku světlé pleti, a navíc oproti dřívějšímu vnímání chápou starověkou éru země na Nilu jako důležitou součást svých dějin.
Jeden právník například navrhl, aby se zablokoval přístup k Netflixu na egyptském území, mluví se o tom, že by v Egyptě produkovali vlastní film, v němž by hlavní úlohu hrála Arabka. I když i to by bylo trochu anachronické, protože arabská migrace do severní Afriky je mnohem pozdější.
V roce 2020 se kvůli obsazení téže role objevila jiná kontroverze. V dosud nenatočeném snímku měla egyptskou královnu hrát izraelská herečka Gal Gadotová, což vadilo v některým arabských zemích, třeba v Libanonu, kde bojkotovali už její film Wonderwoman.
Jiným vadilo, že Gadotová je příliš bílá, a produkci obvinili z „whitewashingu“, „přebělení“ orientální královny, podobně, jako byla velmi bílá dosud nejslavnější Kleopatra v podání Liz Taylorové z roku 1963. Nyní ovšem Egypťané viní Netflix z „blackwashingu“.
Nudné pravdy
Historici, včetně těch egyptských, upozorňují, že Kleopatra byla potomkyní původně makedonského rodu, tedy zhruba řečeno Řekyně, a podle dnešních měřítek by byla chápána jako běloška.
Paradoxní je, že podle průzkumů byli starověcí Egypťané geneticky mnohem blíže dnešním obyvatelům Blízkého východu, zatímco současní Egypťané mají skutečně mnohem více africké krve, než si připouštějí.
Hollywoodští scenáristé se bouří. ,Změny v natáčení diváci pocítí i na kvalitě seriálů a filmů,‘ varuje expert
Číst článek
Adele Jamesová měla tedy pravdu, když zalitovala, že se Egypťané tak moc obávají černošství, „blackness“, ve snaze oddělit se symbolicky od subsaharské Afriky. Jenže Egypťané mají pravdu v tom, že jim někdo vnucuje ahistorickou Kleopatru z politických a „výchovných“ důvodů – samotný Netflix totiž Kleopatru explicitně zařadil do své série o „afrických královnách“, prý se záměrem posílit sebevědomí dívenek tmavé pleti.
Jiným paradoxem je, že výchovný záměr si klade i projekt, v němž má figurovat Gadotová. Ta zas zdůrazňuje, že autorkami scénáře i režie budou ženy, a portrét významné vládkyně tak bude prý poprvé vyprávěn z ženského hlediska.
Určitou potíž představuje fakt, že Kleopatru, ať už bílou, hnědou nebo černou, nelze „intersekcionalisticky“ zařadit mezi utlačované, vždyť byla suverénní vládkyní a paní nad životy mnoha lidí. Navíc pravděpodobně zavraždila svého manžela, bratra a spoluvládce v jedné osobě.
Omezená barvoslepost
Celá aférka se navíc odehrává v rámci trendu „barvoslepých filmů“, v němž režiséři údajně obsazují role bez ohledu na rasu, takže anglickou královnu může černošská herečka. Zdá se, že ve skutečnosti se barvě pleti věnuje větší pozornost než před dvaceti lety. Jen se o takových věcech mluví jiným jazykem.
Netflix investuje v Jižní Koreji až 2,5 miliardy dolarů. Chce navázat na úspěšný seriál Hra na oliheň
Číst článek
Obsazení Gadotové komentovala americká publicistka Morgan Jenkinsová slovy, že by Egypťanku měl hrát někdo „tmavší než hnědá papírová taška“. Asi by nenapsala, že královna byla „černá jako bota“.
Stejně tak v Americe probíhá debata, jestli jsou Židé, jako třeba Gadotová, „běloši“ nebo „people of color“. Důležité je, kdo je chápán jako dědic utlačovatelů, a kdo je potomkem utlačovaných.
Jsou i jiná kritická hlediska, například film s Taylorovou je dnes považován za nevhodný, protože posiloval stereotyp egyptské vládkyně jako svůdkyně a Orientu jako místa senzuálního a iracionálního, vlastně kolonialisticky.
Je příznačné, že všechny filmové Kleopatry hrají nápadně pohledné ženy, ať světlé či tmavé. Podle portrétu na relativně nedávno nalezených mincí by historická Kleopatra do této kategorie nespadala. Ale pozor na to, autor nelichotivého vyobrazení by dnes mohl být obviněn z „bodyshamingu“, zahanbování jiného člověka kvůli jeho vzhledu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
ANO a Nic, které nás neubrání
Petr Fischer
Špatné příklady na Slovensku táhnou?
Kamila Pešeková
Seriál o platech politiků má zaděláno na další pokračování
Petr Hartman
Asi 15 tisíc bohatších Ukrajinců může požádat o dlouhodobý pobyt. A ti chudší?
Martin Fendrych