„Analýza problematiky potenciálního zavedení přímé volby starostů není pro Ministerstvo vnitra novinkou, neboť obdobný úkol mu byl uložen již na základě programových cílů předchozí vlády po volbách v roce 2006.“

Převzato z Plusu

Citát pochází z materiálu ministerstva vnitra, které v době vlády premiéra Nečase dostalo za úkol připravit přímou volbu starostů pro volby v roce 2014. Nestalo se tehdy, stejně jako nikdy předtím a je jen málo pravděpodobné, že se toho dočkáme někdy v budoucnu. Přímá volba prezidenta jako experiment zjevně stačila.

Téma přímé volby starostů se teď pochopitelně objevuje jako zdánlivě jednoduché řešení v situaci, kdy mají některé strany a jejich lídři pocit, že se proti nim spiknul svět. Samozřejmě mluvíme o Brnu, kde „koalice poražených“ v čele s ODS vyšachovala vítěze voleb, Petra Vokřála z hnutí ANO. (Pokud to tak samozřejmě nakonec dopadne.)

Prezident Miloš Zeman má pravdu, když říká, že by v případě přímé volby podobné problémy odpadly. Ano, pokud se bavíme pouze o pozici primátora či starosty, pak samozřejmě.

Jak se v Praze obnovovala magistrátní koalice

Jenže když se podíváme třeba na sousední Slovensko, kde volí starosty již spoustu let, zjistíme, že to taková idyla není. Třeba ve chvíli, kdy proti přímo zvolenému starostovi stojí zastupitelstvo s většinou starostových oponentů. A tohle zastupitelstvo například schvaluje starostovi rozpočet.

Přímá volba starostů patří už léta k nepominutelným bodům programů stran slibujících, že přinesou do politiky lepší poměry a napraví celý ten zkorumpovaný systém dohod a protislužeb.

A třeba hnutí ANO, respektive Andrej Babiš osobně, to loni ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ vzal zgruntu a navrhnul rovnou zrušit i obecní zastupitelstva, která každého jen otravují. A můžeme očekávat, že to po letošních volbách uslyšíme zase brzo znova.

Realita je ovšem taková, že bez zvýšených pravomocí by přímo zvolení starostové jen docela obtížně plnili představy svých voličů o silné figuře, která zvládne vše jen díky síle svého přímého mandátu. A jestli si na něco můžeme vsadit, pak na neochotu stran pravomoce starostů zvyšovat - ať už v obavě ze soupeřů nebo i svých vlastních lidí.

Už v dnešním systému se ale i starostové volení zastupitelstvem mohou stát dominantními postavami svých obcí a měst. Buď se dokáží domluvit a tvořit silná spojenectví - anebo vyhrávají i druhé, třetí nebo i čtvrté a další volby s více než 50 procenty hlasů.

To se ANO v Brně nepovedlo, i když Petr Vokřál udělal letos o čtyři procenta lepší výsledek než v roce 2014. Při vší úctě je to ale pořád „jen“ 23 procent. Povolební vyjednávání v Brně asi nepatří mezi perly politické kultury - ovšem taky to nebylo nic, co bychom neznali.

A pokud má někdo dojem, že pro hnutí ANO jsou v principu takové dohody a obchody nepřijatelné, ať se podívá třeba na to, jak se v Praze před dvěma lety obnovovala magistrátní koalice, která udržela v křesle primátorku Krnáčovou.

V Brně se nestalo nic jiného, než že se většina zastupitelů rozhodla, jak a s kým chce řídit své město ve prospěch svých voličů. ANO - zatím - zůstalo v opozici. A jak obvykle radí Andrej Babiš a jeho lidé svým soupeřům: Neděje se nic víc, než že za čtyři roky budou i v Brně další volby.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít