Jak Joe Biden přichází o podporu
Demokraté se v primárkách roku 2020 snažili, co mohli, aby nominovali někoho jiného než Joea Bidena. Na žádném jiném kandidátovi se ale neshodli, Biden tak nominaci vyhrál tak trochu kontumačně. Po úvodním váhání ho začali mnozí demokraté vychvalovat – s Bidenem se Spojené státy měly „vrátit do normálu“ a jako prezident měl těžit z takřka půl století ve Washingtonu.
Kritici především zleva poukazovali na to, že Biden je neinspirativní kandidát a jeho schopnosti jsou přeceňované. Ve snahách dostat z Bílého domu Donalda Trumpa se pak ale neochotně za Bidenem sešikovali i oni.
Po velkých slibech následovaných jen velmi střídmými úspěchy se ale podpora pro Bidena mezi demokraty začala odlupovat.
Na konci června americký nejvyšší soud vydal rozhodnutí ohledně interrupcí a Bílý dům a vedení demokratů nebyli schopni zareagovat i přesto, že díky úniku informací ze soudu o blížícím se přelomovém rozhodnutí věděli několik týdnů – nehledě na to, že připraveni na eventualitu tohoto mnohými očekávaného zlomu měli být už předtím.
Místo hledání řešení ve věci interrupcí Bílý dům musí řešit skandál, protože vyšlo najevo, že Biden se měl s šéfem senátních republikánů Mitchem McConnellem dohadovat na nominaci soudce známého svými ostře protipotratovými názory.
Najednou jako kdyby se mezi demokraty rozplynula shovívavost vůči úřadujícímu prezidentovi a strhla se lavina nesouhlasu. A i republikáni se diví, jak málo toho demokraté v reakci na nejvyšší soud dělají.
Země jde špatným směrem
V tuto chvíli je už nad slunce jasné, že Biden opravdu není žádným velkým stratégem, který ví, jak si v americkém Senátu a ve Washingtonu obecně vyhandlovat, co potřebuje. Naopak se ukazuje, že obavy, které měli mnozí během primárek před dvěma lety, byly naprosto oprávněné.
Přímo lidé z Bílého domu říkají pro CNN, že současná administrativa není schopná základního managementu a demokraté z Kongresu ji označují za „bezcílnou a beznadějnou“.
O amerických potratech neapokalypticky
Číst článek
Nejde ale jen o interrupce. V tuto chvíli má za sebou už celou sérii krizí, v rámci kterých nebyla schopna zareagovat včas a dostatečně rázně – v čele s ekonomickými problémy, především inflací, problémy s dodavatelskými řetězci a jimi způsobenými nedostatky například kojenecké výživy, nebo aktuální krizí kolabujícího leteckého průmyslu, který přitom během pandemie dostal nebývalou záchrannou finanční injekci.
Přesně kvůli tomu v průzkumech čím dál tím více Američanů odpovídá, že nejsou spokojeni s Bidenovým úřadováním a že jim federální vláda nepomáhá.
Biden pak ztrácí podporu jak mezi Afroameričany, kteří tvořili jeho primárkovou voličskou základnu, tak nejmladšími voliči, kteří mu pomohli porazit Trumpa. Biden teď má v průzkumech srovnatelně bídné výsledky jako Trump v nejhorších chvílích a 88 procent dotázaných v nedávném průzkumu od Monmouth University odpovídá, že podle nich jejich země kráčí špatným směrem.
Kdo nahradí Bidena?
Množí se proto hlasy, podle kterých by Biden neměl znovu kandidovat v roce 2024. Problémem ale je, že jeho předpokládaná nástupkyně, viceprezidentka Kamala Harrisová má ještě tragičtější hodnocení než samotný prezident.
Podobně ambiciózní je ministr dopravy Pete Buttigieg, ale jeho nakládání s krizí dodavatelských řetězců a letectví z něj dělají stejně slabého kandidáta.
Možná i proto v posledních týdnech testuje vody kalifornský demokratický guvernér Gavin Newsom, který vydal televizní reklamu útočící na svého floridského republikánského kolegu (a potenciálního prezidentského rivala) Rona DeSantise.
To, že se teď jeví jako potenciální kandidát demokratů pro rok 2024 guvernér Kalifornie, která je pro velkou část USA symbolem všeho špatného na demokratické straně, a který sám loni čelil referendu o odvolání, jenom ilustruje, jak hlubokou jámu si tato strana vykopala.
Autor je publicista
Fiala řeší, jak přemoci Babiše, ale zůstat svůj
Kateřina Perknerová
Důvody a důsledky Trumpova vítězství v amerických prezidentských volbách
Jiří Pehe
Rusko si přálo Harrisovou, dostalo Trumpa
Libor Dvořák
Quincy Jones ovlivňoval nejen hudební svět
Ondřej Konrád