Kidults čili fenomén věčného dětství
Není to tak dávno, co si dospělí lidé mezi sebou vykali, do práce chodili oblečení přiměřeně postavení a věku, a neformálnost a důvěrnost, včetně tykání, byly vyhrazeny jen pro ty nejbližší. Jinak se chovali mladí, jinak dospělí. První vlna neformálnosti přišla do Česka s anglosaskými firmami, filmy a trendy. I cizí dospělí lidé si říkají křestním jménem, „tykačka“ v práci je běžným standardem i pro lidi kolem seniorského věku.
Formálnost v oblečení definitivně zabila pandemie koronaviru, kdy si lidé na home-officech zvykli na tepláky. Jít do práce v džínách a teniskách je novou normou, fotí se tak i nejvyšší šéfové velkých firem, mikiny nosí vrcholní politici, a naopak pánské obleky s kravatou, kdysi politickou a byznysovou uniformu, nosí ještě tak lidé z ochranky a ostrahy obchodních domů.
S rozpouštěním hranic mezi formálním světem dospělých a hravostí mladých přišla i jistá infantilizace, která nekončí jen u komunikace a odívání. Rozdíly mezi generacemi ve vkusu se setřely.
Na koncerty hvězd 90. let chodí dvacátníci, na mladé kapely jejich rodiče. Postupně začal vznikat fenomén kidults, tedy dětských dospělých. Nejprve jako kulturní výstřednost, přicestovalé z Asie, postupně ale jako sílící trend, který nyní představuje svébytnou oblast ekonomiky.
Kidults economy
Kidults economy je dle definice rychle rostoucí segment ekonomiky, v němž dospělí spotřebitelé vyhledávají a utrácejí za produkty, zážitky a zábavu, které jsou tradičně spojovány s dětstvím nebo dospíváním.
Do fenoménu tak patří dospělá žena s Hello Kitty nebo Mickey Mousem na tričku, třicátník na skateboardu či padesátiletý sběratel lego kostiček.
Online svět je jediné místo, kde jsou děti bez dozoru rodičů, a tak si to užívají, říká Slussareff
Číst článek
Mimochodem pro Lego jsou nyní dospělí, co si kupují kostky pro sebe, největší zákaznickou skupinou, která navíc stále roste. Obecně plnoletí lidé, co si kupují původně dětské věci, představují už třetinu zákazníků prodejců hraček.
Prodejům dětských věcí dospělým nahrávají filmové hity a – jak jinak – sociální sítě. Před dvěma lety filmový trhák Barbie zaplavil obchody s oděvy, doplňky a hračkami růžovým zbožím. Letos pro aktuální asijský trhák, figurky Labubu, ani film nebyl potřeba.
Stačilo, že se s plyšáky nechalo vyfotit pár dospělých celebrit a zbytek odehrál TikTok. Hodnota výrobce Labubu raketově vzrostla na 50 miliard dolarů a obchody s těmito hračkami se otevírají po celém světě. Japonsko odpovědělo po svém a oživilo dlouho zapomenutý hit starý 50 let, hračkám Labubu podobné plyšáky Monchichi.
Prodejci říkají, že mezi zbožím pro děti a dětské dospělé přece jenom rozdíl je. Kidults mají víc peněz, takže si kupují dražší, sběratelské věci, i proto jsou pro firmy váženějšími zákazníky. Pravé Labubu stojí skoro jako nové boty. Pochopily to i luxusní značky, takže kabelky Gucci a Louis Vuitton s dětskými obrázky se prodávají za desítky tisíc, samozřejmě dospělým.
Nejde vychovávat děti, jak to dělali prarodiče. I když si říkají, co ty mladí blbnou
Číst článek
Možná jde o nostalgii po světech, co nejsou a vlastně nikdy nebyly.
Infantilizace dospělých
Cynicky řečeno: Dospělí sbírají pokémony, komiksy, lego kostky a Labubu, nosí barevné náramky přátelství, a děti si hrají na mobilu nostalgické hry s estetikou 90. let, které nikdy nezažily.
Psychologové říkají, že fenomén infantilizace dospělých sílí s tím, jak roste chaos a hostilita ve světě. Únik do pohádkového království je vítaný. Může ale být i nebezpečný. Mladí dospělí, co nechtějí dospět, a ti dávno odrostlí, co se vrací do dětství, hledají především rychlý komfort, okamžitě navozenou bezstarostnost.
Klíčový je dobrý pocit hned teď. Proč řešit problémy velkých lidí, mít závazky a odpovědnost za to, co se děje kolem, když svět fantazie je na dosah?
Autorka řídí byznysový web Newstream.cz
Máme trvat na dodržování zákonů, i když to způsobí problémy?
Jan Vávra
Nechme ‚boží Ameriku‘ za mořem
Petr Fischer
Týnský chrám se pro mši za Charlie Kirka skvěle hodil
Jan Fingerland
Propad preferencí SPOLU ve Středočeském kraji ukazuje, že vládě přestávají věřit i její nejvěrnější
Apolena Rychlíková