Jandačovy trenérské kvality uznávám, navzdory té omílané statistice, že nikdy nic nevyhrál. Jen ať vyhraje, zaslouží si to. Těžko mu upřete píli a práci s mužstvem, stejně jako teoretické znalosti a schopnosti.

Jen z něj necítíte tu auru, která tedy chyběla i Vladimíru Vůjtkovi, ale kterou měli jejich předchůdci. Můžete o Hadamczikovi s Růžičkou říkat, co chcete, ale ambiciózní a sebevědomí lidé zkrátka vzbuzují emoce. Chvilku je chválíte, většinu času jim nadáváte. Jako reprezentační trenér musíte být i trochu masochista, abyste si pod tuhle sprchu stoupnul. Masochista a zároveň silná osobnost.

Zná to každý, kdo seděl v kolektivním sportu v kabině. Trenér je táta, co vás zdrbne a zároveň ukáže, kam dál. Jasně, je tu Karel, který je z nás nejlepší a všichni mu věříme. Ale trenéra poslechneme, i kdyby řekl, že Karel je ufon. Protože to trenérovo charisma nás všechny pohltí.

Nemusí to být křikloun. Robert Reichel toho moc nenamluví, ale tu záři z něj cítíte.

Úspěšná hráčská kariéra je výhodou, ale tohle už právě Hadamczik dementoval.

Ano, pár adeptů tu je, ale každý musí uvažovat jako dánský kralevic. Být (konečně po letech dřiny trenérem reprezentace), či nebýt (národním vyvrhelem, kdyby to náhodou nevyšlo).

Kdybych byl čistě teoreticky úspěšný majitel a trenér Plzně či Komety, do tohohle risku bych nešel. Aby do vás národ po vyřazení ve čtvrtfinále mistrovství světa šil? Abyste místo koncepční práce viděli hráče párkrát do roka, přičemž jednou to jsou přáteláky v srpnu v Třinci?

Současná generace není zrovna nejsilnější. V éře sociálních sítí je trenér obviněn, usvědčen a odsouzen, ještě než skončí první třetina. Jen osobnost to může ustát.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít