Češi se vyhnuli strašáku osmifinále. O ne/úspěchu tady nebudou rozhodovat dva zápasy. Rozhodne totiž jen jeden, ten čtvrtfinálový. Formát turnaje je vlastně podobný mistrovství světa, jen se nemusíme nudit u sedmi zápasů ve skupině. Ale jen u tří.

Pravda, nuda to není, jsme na olympijských hrách, ale když hrají play-off všichni, není moc proč jásat z prvního místa ve skupině. Nemluvím o předvedené hře - ta byla od českého týmu dobrá, když tedy odečteme častá vyloučení a brzdění sama sebe. Právě sezením na trestné lavici se parta kapitána Erata zatím trápí. A ví to.

Nechci hokejovou reprezentaci vynášet do nebes po prvním místě ve skupině (víc bodů získali ve skupinové fázi jen Švédové). Ani nechci degradovat význam toho, že český tým vyhrál všechny zápasy. To rozhodně ne. Přece jen je to lepší pozice, než kterou mají Norové nebo domácí Jihokorejci.

Češi mají na medaili

Dobře, na medaili měl i Pita Taufatofua, běžec na lyžích z království Tonga, ale moc se to od něj nečekalo. Podobně jako od Ester Ledecké lyžařské zlato. Ale v hokeji máme po letitých zkušenostech přece jen pár jistot.

A stále bohužel tu, že měřítkem úspěchu je postup do semifinále. Pak už se hraje o medaili v obou zápasech a děj se vůle boží. Fanoušek případnou prohru odpustí, socha Jana Husa na Staroměstském náměstí bude obsypaná fanoušky a fanynkami v dresech a hokejový národ si bude myslet, že se děje něco výjimečného.

Naštěstí je program her takový, že to nebude na den přesně od zlata v Naganu. To by bylo! Nagano, nové Nagano, znovu Nagano. Ne. Je to ale 20 let zpátky, Nagano už NIKDY nebude.

Klid!

Až usednete k rozhlasovým přijímačům (což zní dost zastarale, ale mě se ten výraz líbí, protože v něm vidím to staré rádio, které dost šumí, ale vím, že teď to bude mobil nebo rádio v autě) během čtvrtfinále, zkuste popřemýšlet nad tím (a hokejisté to udělají taky), že jediný zápas rozhoduje o (ne)úspěchu. Jednou za čtyři roky, jeden zápas, před kterým máte jistotu, že i když dostanete hypoteticky 67 gólů od Maďarska, můžete vyhrát zlato na olympijských hrách.

0,01 versus hodina

Co to je proti setině sekundy, která dělila rychlobruslařku Karolínu Erbanovou od stříbra a oddělila lyžařský svět na Ester Ledeckou a ty další. Hokejisti na to mají hodinu. Hodinu čistého času. Zní to v tomto kontextu jako hodně, ale není to hodně. Není!

Olympijský speciál

Půjčím si slova bývalého hokejisty Františka Ptáčka, který geniálně přetvořil zase jinou frázi, tu fotbalovou. Místo „je to kulatý“ řekl na adresu 160 gramů černé gumy: „Je to placatý!“

Sportovnímu laikovi přeloženo – může se stát cokoli.

A já bych to ještě doplnil – chleba levnější nebude.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít