S kolegou Františkem jsme si zamluvili pro šampionát byt. Od haly je to směrem od centra, tedy na periférii. Končí tu i jedna ze dvou linek metra.

Mistrovství světa v hokeji →

My jezdíme na skládacích koloběžkách – tímto děkuji svému synovi za jejich zapůjčení. Cesta trvá, při vyvinutí mírné námahy na odrážení, 4 minuty a 50 vteřin.

Za 4 minuty a 50 vteřin se otevírá úplně jiný svět. Za moderními domy se rozléhají jen malá umělá jezírka a pak už jen pole, krávy (v dánštině 'ku'), a pak někde v dálce za nimi malá zoo. Místní obyvatelé se tu procházejí, jezdí na kole, venčí psy a také grilují.

Na každém ze čtyř travnatých poloostrovů ze tří stran ohraničených vodu umělého jezera jsou lavičky, stolečky a velký, deset metrů dlouhý, betonový sokl, do kterého jsou zabudovány čtyři grily.

Každé odpoledne či večer přijde jiná skupinka mladých či starších lidí, vybalí naložené maso a voní nám s ním do oken. Klábosí, pochutnávají si na šťavnatém masíčku, popíjejí. Kolem klid. Jen občas zabučí 'ku'.

Trochu, ne hodně, jim závidím. Vím totiž, že večer se odrazím, rozjedu koloběžku a za 4 minuty a 50 vteřin neuslyším vlastního slova, budu kličkovat mezi kvantem lidí a poslouchat to, co popsal kolega Franta tady.

Vlastně já jim nemusím závidět. Vím totiž, že až hokej skončí, budu za 4 minuty a 50 vteřin zase v jiném světě. Světě, který vůbec neví o žádném hokejovém šampionátu. A asi vědět ani nechce. ​

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít