„Chtěl jsem na sever Evropy. A když už jsem tam jel, tak jsem si řekl, že to je nejdelší bod, kam se dá dorazit. Tak jsem jel až tam,” poisuje cestu na koloběžce na cíp Nordkapp student Václav Hrouda.
Devětašedesátiletý Honza se usmívá pod vousy. „Na těžko je to náročnější, ale když vezmu prázdnou koloběžku, tak ráno vyrazím z Prahy a odpoledne jsme v Budějovicích.“
Centrum Prahy se rozhodlo zavést parkoviště pro elektrokoloběžky. „Vadí, když zasahují do chodníku, že nemůže projít vozíčkář nebo matka s kočárkem,“ vysvětluje radní pro dopravu Prahy 1.
Nově má město mít díky signálu GPS přehled o pozici každé koloběžky. Pokud provozovatel okamžitě nepřesune špatně zaparkovaný stroj, dostane pokutu v přepočtu téměř 600 korun.
„Já jsem dělal v dětství tolik lumpáren, že bych je tady ani nestihl vyjmenovat. Ale jsem rád, že to zůstalo v dětství,“ říká v rozhovoru pro Rádio Junior prezident Petr Pavel.
Jen málokdo si představí odpočinek od práce v podobě 1600 kilometrů dlouhé cesty. Tu momentálně absolvuje Miroslav Oros, který se rozhodl vyrazit na koloběžce z Paříže do Prahy.
Loupež se stala v ulici Na Pěšině po sedmé hodině večer. Žena tlačila koloběžku, přičemž k ní cyklista přijel, strhl tašku z řídítek a ujel směrem do Kobyliské ulice.
Vídeň pro koloběžky využila stejná pravidla, která platí od května pro bezstanicový bikesharing. Počet koloběžek je omezen na 1500, v pracovní dny musí ty překážející zmizet do čtyř hodin.
Před a po zápase jen těžko kličkuji mezi alkoholem ovíněnými postavami v národních dresech Švédska, Švýcarska, Rakouska, Česka, Slovenska či Ruska. Přitom jen o pár desítek metrů dál je jiný svět.