To, co labouristé až do konce srpna říkali, se příliš nelišilo od toho, co hlásají vládnoucí Toryové „stále-ještě-premiérky“ Theresy Mayové.

V parlamentních volbách slavili labouristé ohledně odchodu své země z Evropské unie, tedy nejzásadnějšího politicko-ekonomického kroku Británie od druhé světové války, se svou taktikou mlčení a mlžení nečekaný úspěch. Posílili jak v okrscích, kde byli voliči v červnu 2016 převážně pro brexit, tak v těch prounijních. Nyní ale špičky labouristů ve věci brexitu zaujímají postoj, který je od Toryů jasně odlišuje.   

Labour Party se zastavila dostatečně daleko od bodu, kdy by začala zpochybňovat samotný odchod z Evropské unie. Ústy svého respektovaného stínového ministra pro brexit Keira Starmera ale oznámila, že si přeje plné (!) setrvání Spojeného království v jednotném trhu i celní unii v přechodném období po březnu 2019, kdy Británie EU formálně opustí.

Toto přechodné období, jehož nutnost si začínají jasně uvědomovat i ti nejradikálnější brexiters („prostě se to všechno vyjednat a schválit nedá…“), přitom podle Starmera nebude úplně krátké a potrvá od dvou do čtyř let. Sir Keir to vlastně v nedělníku Observer zformuloval ještě zajímavěji. Prý ona přechodná doba bude „co možná nejkratší, ale současně tak dlouhá, jak to bude zapotřebí.“

Jestli čtu správně mezi řádky, pak labouristé nechávají dokonce otevřenou variantu, že by Britové zůstali součástí jednotného trhu a celní unie i po skončení přechodného období. To je něco, co tzv. remainers, tedy zarputilí zastánci setrvání Velké Británie v Evropské unii, toužebně chtěli od loňského června od nějaké relevantní politické síly v zemi slyšet. Pro znesvářený tábor představuje tato vize naopak zcela nepřijatelnou herezi. 

Labouristický plán trošku devalvuje fakt, že s ním nepřišel sám předseda formace Jeremy Corbyn. Opoziční strana ale zdůraznila, že výše popsaný, dosti dramatický posun stranické politiky, byl s panem předsedou konzultován, a že ho Corbyn plně podporuje.

Labouristé, respektive jejich vedení, mohou být o správnosti takového postupu přesvědčeni i s ohledem na mladé voliče, které se politické formaci, hlavně díky Corbynovu pozoruhodnému magnetismu, podařilo v posledních dvou letech nalákat.

Hlavně mezi ambiciózními mladými Brity převládá frustrace z toho, že jim rodiče a hlavně prarodiče zkazili budoucnost. Keir Starmer argumentuje tím, že si Britové nemohou dovolit na jaře 2019 „spadnout z útesu“, že ještě minimálně nějakou dobu musí pokračovat volný „tok“ zboží a služeb mezi Unií a Spojeným královstvím.

Starmer považuje za prakticky vyloučené, aby si vyjednavači Theresy Mayové dohodli tak říkajíc „na klíč“ zcela konkrétní podmínky vzájemného fungování během přechodného období. Labour Party ale třeba podle Guardianu jenom rozehrála politickou hru, kdy budou chtít pro svůj plán získat prounijní poslance Konzervativní strany, a prohloubit tak rozkol uvnitř vládnoucí formace.        

Labouristé se musejí připravit na to, že jim brexiters vmetou do tváře plánovanou zradu voličů a jejich vůle vyjádřené v unijním referendu... Tohle obvinění může Corbynova partaj celkem snadno odmítnout s tím, že nezpochybňuje brexit jako takový. Starmerovým plánem k tomu nicméně učinila velmi zásadní krok.

Není ovšem vyloučeno, že labouristé svůj postoj znovu změní. Každopádně se ale strana ohledně brexitového scénáře konečně vybarvila.       

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít