Bylo to logický krok. Pro většinu příznivců sociální demokracie byl Miloš Zeman jasnou volbou a ani politici tehdy nejsilnější opoziční strany mířící k jasnému volebnímu vítězství (jak si tehdy mysleli), se nemuseli moc přemáhat, aby podpořili svého bývalého předsedu  v souboji s Karlem Schwarzenbergem, tehdy vicepremiérem nepopulární pravicové vlády Petra Nečase.

Nebylo tajemstvím, že část vedení v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou nebylo vyhlídkou Miloše Zemana na Hradě nijak nadšeno, protože dobře vědělo, co je čeká, uklidňovalo se ale tím, že se jim snad podaří vycházet s třetím českým prezidentem v režimu jakéhosi „studeného míru“. 

Po sedmi letech vidíme výsledky. Prezident Miloš Zeman ve svém druhém volebním období neohroženě vládne zemi – a ze sociální demokracie je strana doufající, že i po příštích volbách zasedne ve Sněmovně.

Samozřejmě, že za to nemůže jen její vztah k hlavě státu. Ale hodně o ní říká.

Prezident Zeman nemá přátele

Miloš Zeman připouští pouze dvě podoby sociální demokracie. Buď mu bude totálně oddána – nebo bude mrtvá. A střídavě se pokouší o obojí.

Necelý rok po podpoře ČSSD v druhém kole prezidentské volby se snažil rozdávat karty uvnitř ČSSD na lánské schůzce. Když mu jeho záměr nevyšel, jen se utvrdil v názoru, že nejspolehlivější cesta bude zničit celou stranu. A sociální demokraté se můžou přetrhnout, aby mu dokázali, že jsou ochotni kdykoliv mu v tom pomoci. 

A opakuje se to stále dokola, ať zkusí ČSSD cokoliv. Nominuje na post ministr zemědělství Zdeňka Tomana, člena sponzorské rodiny prezidentské kampaně Miloš Zemana. Prezident s díky pokývne. A odmítne na oplátku jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho.

Pak sociální demokraty naprosto znemožní při letní výměně ministra kultury, kdy už podruhé zahodí do koše jejich suverénní nominaci – a předseda ČSSD Jan Hamáček odnese na Hrad jako dar k 75. narozeninám prezidenta tác s vepřovým a ještě se u toho natočí na video a ukazuje to lidem.

Naposledy předseda Hamáček radostně informoval o nově zahájené tradici pravidelných obědů s hlavou státu. Což jistě můžeme považovat za formální setkávání prezidenta s vicepremiérem. Jenže to by od předsedy ČSSD vyžadovalo jistou sebeúctu a sebevědomí, které v kontaktu s prezidentem zatím příliš neosvědčil.

Převzato z Plusu

Prezident Zeman nemá přátele. Má jen krátkodobé spojence, které dokáže využít. Nepůjde už do žádných voleb, takže mu mohou být voliči kohokoliv úplně jedno. Vděk je slovo, které nezná nebo ho zapomněl někdy kolem roku 1996. Během tří let, které mu v úřadu zbývají, už musí splnit jen několik úkolů, které si vytyčil – a ministra vnitra by možná mělo zajímat, nakolik jsou v souladu s bezpečnostními zájmy této země.

Při nastavené strategii sociálních demokratů můžeme ale čekat, že mu v tom ochotně pomohou, nechají se ponížit, odkopnout a nakonec mu za to poděkují.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít