V prosinci proto s velkou pompou představil Minář svoji stranu s matoucím, vyprázdněným, ale v důsledku vlastně přiléhavým názvem Lidé Pro. Ten doplňuje logo s facebookovým palečkem v barvě, která až nápadně připomíná hnutí ANO.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Dvacet pět tisíc podpisů za měsíc. Minářův projekt Lidé Pro se potýká s nezájmem

První problémy se vynořily hned se zveřejněním propagačního videa: jeho velká část se totiž točila kolem lídra hnutí Mináře, což vzhledem k proklamované touze oslovit i Česko B působilo poněkud neadekvátně.

Na to, že kolem zuří globální pandemie a že s sebou kromě řady politických potíží přinese i nespočet těch sociálních a ekonomických, jako by si Minář nevzpomněl a jedna obecná fráze střídala ve videu druhou.

Snažit se o Babiše pro lepší lidi?

Kritické poznámky, že místo politického hnutí sledujeme jen další marketing bez jakéhokoliv obsahu, se začaly množit. A spolu s nimi i rozhořčené reakce lidí z Minářova z týmu, kteří si – možná po právu – přišli zatracovaní až příliš brzy.

Převzato z Plusu

Jenže měsíc po velkolepém vyhlášení Lidí Pro začíná být víc než jasné, že Minářův projekt opravdu moc lidí nezajímá. „Čekal jsem větší zájem,“ přiznal před časem sám Mikuláš Minář.

Výzvu, která mířila na půl milionu lidí, zatím podepsalo jen 25 tisíc obyvatel. Částečně za neúspěch samozřejmě může pandemie koronaviru, která kontaktní kampani rozhodně nepřeje. V dnešní době je takřka nemožné zkoušet oslovovat potenciální voliče a voličky přímo na ulici, zapříst s nimi hovor, zjišťovat, co je trápí, a žádat je o podporu.

Na druhou stranu nebyly první kroky Lidí Pro nijak působivé, spíš naopak. Hned v počátku vzniklo několik komunikačních lapsů, z nichž bylo patrné, že strana není usazená ani v základních ideových mantinelech.

Po programové stránce působí Lidé Pro jako zmatečný pelmel, který se snaží zavděčit všem a zároveň vlastně nikoho neurazit. Protiimigrační politika se mísí s vágními řečmi o „lepších lidech v lepší zemi“, debatu o nutné obraně proti terorismu střídají nekonkrétní výkřiky o podpoře sociálně slabších a zemi, která bude pro všechny.

Rozbředlost a politická neobratnost čiší i z většiny veřejných vystoupení hlavních tváří strany, ať už jde o Mináře nebo o Davida Ondráčku. Po pár týdnech, kdy se k novému hnutí obracelo mediální prostředí se zájmem, všechno utichlo. Po Novém roce to vypadá, jako by tu Lidé Pro snad ani nikdy nebyli.

Říká se, že politika je dospělou fází aktivismu. A že schopní lidé se nemají bát veřejně angažovat, když věří, že mají ostatním co nabídnout. Obojí je do jisté míry pravda, jenže v Minářově případě chybí ještě další podstatné věci: charisma, důvěryhodnost, čitelnost a také originální a zacílený obsah.

Nemá smysl znevažovat aktivity Milionu chvilek pro demokracii, především ty regionální měly svoji váhu a zajímavý význam. Jakkoliv „chvilkařům“ od začátku chybělo umění politického vyjednávání, zvládli na čas mobilizovat část lidí u nás a dostat je do ulic.

Nezvládli ale už to další: klást vládnoucím elitám takové požadavky, aby působili jako možní silní hráči na politickém poli, ti, kterých se lidé jako Babiš mají obávat. Tato neschopnost se do Lidí Pro přenesla a snaha stvořit politickou stranu ji ještě zviditelnila.

Od založení Minářova hnutí uplynul víc než měsíc. Není to možná spravedlivé, ale realita mluví jasně: je čas přiznat si, že snažit se o Babiše pro lepší lidi nebyl dobrý nápad.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít