Možná v této disciplíně leccos Trump pochytil v Evropě, třeba v Česku, kde boj o pozornost vyprázdnil politiku natolik, že se hlavní političtí aktéři nejsou schopni nejen na něčem domluvit, ale ani se sejít nebo se normálně pohádat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Obrana rukojmím boje o pozornost

Dosavadním vrcholem byla mimořádná schůze k otázkám bezpečnosti, která skončila trochu zbytečným uzavřením schůze a hysterickým odchodem uražené opozice.

Jen směšné divadlo

Emoce tečou z jedné i druhé strany, všichni se navzájem obviňují, soutěžíce přitom o titul nejodpovědnějšího politika sloužícího lidu. Směšné divadlo, ve kterém se strany a hnutí přetahují o mediální tempo pozornosti, která se stává politickou drogou číslo jedna.

Marně prezident republiky Petr Pavel apeloval na poslance, kteří by měli pochopit, že otázky bezpečnosti by neměly nosit stranické tričko. Jeho věta naopak odstartovala závody ve stranickém sebepředvádění, které nikdy nedopadnou dobře, protože se nedají vyhrát. Všichni, kteří se tu producírují před kamerou, nakonec nosí klaunský nos a čepici.

Přitom fakta mluví jinak. Schválený vládní záměr postupně do roku 2030 zvyšovat výdaje na obranu na cílová 3 procenta HDP, který už znemožnil hnutí ANO přijít na schůzku o obraně s premiérem, lídr ANO výslovně přijal. Udělal to v živém vysílání televize Prima, udělal to v dopise premiérovi.

Stejné stanovisko opakuje stínový premiér za ANO, Karel Havlíček. ANO se dušuje, že Putina kritikou muniční iniciativy pro Ukrajinu a jistou lhostejnosti k pomoci bránící se zemi nepodporuje, jak tvrdil Petr Fiala (ODS) v rozhovoru pro Financial Times. Základní orientace na NATO je také potvrzena, o co se tedy ANO chce přít?

Jen nesmyslné hádky?

Karel Havlíček tvrdí, že jde o efektivitu nových nákupů, které je třeba ohlídat. Jenže žádné nové teď neprobíhají, navíc ANO, které zřejmě po podzimních volbách povládne, může tento záměr směle naplňovat. Hádky nemají věcný základ, je to stále hysteričtější a trapnější divadlo, které má dvě základní funkce.

Kromě zmiňovaného boje o mediální tempo pozornosti je to rozmlžení věcné debaty, znemožňující dobrat se jakéhokoliv závěru a pevnější kontury čehokoliv. To vytváří prostor pro volné zaujetí stanoviska podle vývoje situace. Za tuto nejistotu samozřejmě vždy mohou ti druzí, kteří, jak přece vidíte, politicky omezují, ovládají, regulují, zabraňují, manipulují.

Demokratická diskuse je znemožněna, a není síly, která by ji obnovila. Důvod? Ústava počítá s dobrou vůlí všech účastníků, což – jak se ukazuje – je naivní předpoklad.

Jak z toho ven?

V Německu mnozí ústavní právníci takové destruktivní jednání označují za antidemokratické a protiústavní, nejsilnější opoziční strana, i ta v ČR, je naopak považuje za obranu skutečné demokracie. V USA tento „étos“ jakési „rozkladné záchrany demokracie“ dokonce vládne. Jak z toho ven?

Zpět k věci, dalo by se říct. Vypnout si to divadlo a najít za ním tvrzení, která lze brát vážně. V případě debaty o obraně Česka je, myslím, jasno. Na směru a limitách shoda je, o efektivní cesty k jejich dosažení se mohou politici dohadovat.

Pokud tedy nebude třeba kvůli honbě za pozorností lidu uhýbat více k Trumpovi nebo k Putinovi. Stát se derivační funkcí bývalých soupeřících velmocí – to je to poslední, co česká společnost potřebuje.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít