Podobně se k postupu Polska postavil v minulých dnech i Evropský parlament. Zákon, který už prošel Sejmem, odmítl polský Senát, ale Sejmem znovu bez problémů projde, protože tam má vládnoucí Právo a spravedlnost a jeho politické satelity většinu. Záleží pak na prezidentovi Andrzeji Dudovi, jestli zákon podepíše, nebo vrátí k novému projednávání.

Přehrát

00:00 / 00:00

Luboš Palata: Dnešní Polsko stále více připomíná mečiarovské Slovensko

Jenže Duda nedlouho před novými prezidentskými volbami, které se budou v Polsku konat v příštích měsících, už odložil roušku nadstranické hlavy státu, kterou se v minulých letech občas pokoušel krýt.

„Nebudou nám v cizích jazycích vnucovat, jaký systém máme v Polsku mít a jak máme řešit polské záležitosti,“ nechal se slyšet Duda. A dodal, že soudní systém potřebuje reformu, protože je zkorumpovaný a poznamenaný komunismem.

Nemůžu si pomoct, ale podobné věci už jsem jednou zažil. Bylo to v druhé polovině 90. let, kdy na Slovensku vládl autoritářský premiér Vladimír Mečiar. Také on se podobně stavěl k tehdejším doporučením Benátské komise Rady Evropy, zlehčoval výtky, které vůči vývoji na Slovensku vyslovovaly evropské orgány, tehdy ještě západoevropské.

Slovenské štěstí

Také on vykřikoval, že mu do slovenských záležitostí nebude nikdo mluvit. Skončilo to kvůli porušování demokratických principů vyřazením Slovenska z první vlny rozšíření NATO a také zmrazením jeho vstupních rozhovorů s Evropskou unií.

Také zbylé visegrádské země tehdy věděly, jak se ke Slovensku stavět, a politická spolupráce s mečiarovským režimem byla na několik let zmrazena. A to i z české strany, i když jsme v té době, relativně krátce po rozdělení, měli na dobrých vztazích se Slovenskem eminentní zájem. Slovensko mělo štěstí alespoň na prezidenta – Michala Kováče, který poměrně brzy pochopil, kam chce Mečiar nově vzniklé Slovensko zavést, a dokázal se svému bývalému spojenci rázně postavit. Český prezident Václav Havel ho v tom podporoval, jak mohl.

Jsme o mnoho let dál. Polsko už v Evropské unii a NATO je a vylučovat z takových organizací nějaký stát je velmi těžké, i když to teoreticky jde. A v případě Evropské unie už sankční proces vůči polské vládě několik let běží.

To, co je ale nejsmutnější, je fakt, že Česko a Slovensko – o orbánovském Maďarsku, kde je vývoj obdobný, či horší než v Polsku, ani nemluvě – v sobě nedokážou najít sílu na kritiku demontáže polského právního státu. Věci, která by nám neměla být jedno a ke které bychom neměli mlčet. Tedy v případě, pokud se v Česku vládnoucí síly nechystají na něco podobného.

Autor je komentátor Deníku

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít